Fluktuující já

7. března 2016 v 22:24 | Iris |  Tajné úvahy
A teď je to zase všechno úplně jiné, než před měsícem. Vidíme na vlastní oči fluktuující čas. Obvykle nepíšu takhle brzo a tak rychle, ale dneska mám nějakou potřebu, a obávám se, že to bude potřeba poslední, zvládnu-li tedy zanevřít a přesunout svoje rádoby deníčkové články jinam. Budu si sem chodit ty staré číst. A třeba se sem jednou vrátím. Jsem až příliš zaměřená na minulost, skoro jako bych se hádala s tím, co říkají všemožné profily o mém typu osobnosti. Vlastně jsem ani nepočítala s tím, že tady jednou bude takové množství mé životní historie. Víte, deník by se prý měl psát, a ne s většími rozestupy než 3 nebo 4 měsíce. Když jsem se to dozvěděla (tato informace pochází z knížky, která se ke mně ještě nedostala, jen mi jsou občas předávány moudra z jejích stránek), byla jsem celkem spokojená sama se sebou, protože to by asi odpovídalo mému deníkovému tempu. Mám takový černý sešit a nalepila jsem si na něj roztomilou samolepku ve tvaru konvičky, ale ani to mě nepřimělo, abych do něho psala častěji. Nemám totiž moc pocitů, psala bych pořád to samé.

 

Kam dál

Reklama