Prosinec 2011

Přelomovej rok. Jako každej jinej.

31. prosince 2011 v 14:17 | Iris
Dostává mě, že na tenhle neoficiální blog, navíc s uzavřenejma komentářema, chodí pořád denně víc lidí než na ten oficiální, kde si toho můžete mnohem víc přečíst, někdy mě stejně i přes doslovný zákaz jakékoliv kritiky zkritizovat a klidně i něco okopírovat jako nejmenovaná kopírka. Taky mě udivuje, že čtete moje starý a ve většině případů naprosto debilní články. Jako například Článek s anketkou. Hahahahahhhahá :-D. Děkuju, že hlasujete. Avšak vzývám člověka, který tyhle články čte nebo proklikává, aby se mi k nim přihlásil. Jako do komentu. Zajímalo by mě, kdo to je.
so strange i like it.
No ale dost keců... Proč jsem vlastně dneska tady. Jo, jak jistě víte, tak dneska je Silvestr, poslední den v roce 2011. Taky den trapnejch pořadů v TV s Kostkovou a Bílou a den bouchání ohňostrojů a psích mrtvic. A jsem tady, abych tak trochu krátce zhodnotila uplynulý rok 2011. Krátce, protože to "velký" si chystám na oficiální blog. (kdyby vás zajímalo, na co se přijít někdy večer podívat - rekapitulace roku rozdělená po měsících, určitě jste to už taky někde viděli :-D) Bude to, jak jinak, hlavně pro mě, narozdíl od toho chystaného, a tenhle celkem rozsáhlý úvod píšu jenom pro vaše pochopení. Takže si užívejte konec roku. A dobrá rada nad zlato. Kalendáře kupujte až v únoru. Jsou slevy.
Takže rok 2011 je za mnou. Skoro. Za námi. Já jsem ho prožila... No, celkem normálně. Čímž myslím, že chvílema divoce, chvílema přelomově a chvílema naprosto klidně. Jako každej rok. Smutky, radosti, každodenní starosti, prázdniny - letní, zimní, vánoční, jarní a ještě kdovíjaký. Spousta koncertů a vystoupení, navštívenejch, odzpívanejch i odehranejch. I pokaženejch, samozřejmě. V roce 2011 jsem dokončila primu a začala sekundu. Dvakrát za rok jsem byla premiantka (na začátku sekundy už ne), vyhrála jsem fotografickou soutěž, postoupila jsem v matematický a zeměpisný olympiádě, měla jsem spoustu desítek, devítek, osmiček, sedmiček, občas i nějakou šestku a pát pětek z fyziky...
Nakreslila jsem hodně obrázků a srdíček a napsala hodně zápisů do deníčku. Hodněkrát jsem se s někým pohádala a pak usmířila (nebo taky ne). Přišla jsem o "kamarádku", stopadesátmilionkrát jsem měla chuť jí i jiným lidem nakopat.
Zažila jsem svůj svátek, narozeniny i Vánoce (překvapivě). Opustila jsem jeden svůj blog a založila si nový. Měla jsem spoustu "esbéček" a většinu z nich jsem ztratila, ale to nevadí, protože jsem prostě začala nanovo. Založila jsem si blog o Gábině Gunčíkový, kde jsem se dozvěděla mimo jiné i to, co je Imagebam. Založila jsem si tumblelog. Naučila jsem se pracovat v PhotoScape. Zažila jsem si svojí SuperStar éru, dokonce jsem byla i na autogramiádě. Sledovala jsem Tisíc a jednu noc (převážně se zatajeným dechem :-D) a jiné blbiny. Nabarvila jsem si vlasy na rezavo, i když jsem tušila, že reakce okolí budou velmi rozporuplný.
Obnovila jsem si FB a pak jsem si ho zase založila, protože jsem na něj zanevřela - jako už jednou předtím. Taky jsem byla několikrát nesmysleně zamilovaná do někoho, kdo si mě ani nevšimnul a skončilo to tak, že jsem dala všem imaginární kopačky na několik let dopředu.
Všechno jsem si užila, ve všech slova smyslech. Nic mě nezabilo, takže můžu s klidem říct, že odcházející rok mě zanechává posílenou...
Zkrátka to byl přelomovej rok. Jako každej jinej.
Iris.

Nuda pomalu přestává býti nudou.

29. prosince 2011 v 16:33 | Iris
Nuda pomalu přestává býti nudou. Asi tak bych to zkonstatovala, totiž dění v posledních dnech. V minulým článku jsem si snad i trochu stěžovala na to, že jsou prádzniny a že není co dělat. Ono totiž začíná bejt. Dokonce nevím, jestli to d konce prázdnin stihnu. Ale stejně místo toho, abych dělala něco, co potřebuju mít hotový, tady píšu další nesmyslnej článek na blog. Klasika.
Včera jsem si napsala něco jako What to do list. K mému zděšení jsem zjistila, že tam mám 5 věcí. Slovy p ě t . Což není dobrý. Zvlášť když tam jsou věci typu 'dočíst anglickou knížku', 'vymyslet něco do fotosoutěže', 'domluvit se s E. ne referátu'... Ono se to nakonec bude muset stihnout. Naštěstí, už jsem si rozpracovala úkol-trest z AJ (no jo, příště už si radši žádnej úkol zapomínat nebudu).
Navíc mě ještě čeká lyžák, což je příšerná, ošklivá, depresivní představa, se kterou bych nejradši neměla nic společnýho, taky proto, že nemám vybavení na lyže. Sjezdovky a běžky budu mít nejspíš z půjčovny, ale nemám takový to spojovadlo na lyže, vosk (no, ten možná nebudu potřebovat) a asi ještě spooooustu věcí, který bohužel budu muset někde sehnat. Vypadá to na výpravu do sportovních obchodů s mou drahou máti. Nemám ráda sportovní obchody!!
Na zejtřek jsem ještě k tomu všemu odsouhlasila mému drahému otci výlet za známýma. Ještě předtím do obchodu, protože známí mají malou holčičku a ta potřebuje dáreček (asi aby se nás nebála - škoda, já ráda děsím malý děti). Ale třeba to bude fajn. Třeba to bude moc fajn.
Poslední tři dny jsem, dalo by se říct, strávila v nákupních centrech. S dalším členem rodiny. S babičkou. Nejdřív jsem si dělala srandu, že "jeden den prolezeme Globus, druhej Fórum, třetí Nisu", ale nakonec to tak doopravdy dopadlo. Šly jsme po slevách, ale nekoupily jsme nic. Sleva ze 700,- na 400,- mi fakt není moc platná. Aspoň jsem ochutnala prasečí ocásky a nebyla celej den doma.
Teď končím. Jdu do dalších obchodů.
Iris.

Vánoční příjemná nuda

25. prosince 2011 v 13:17 | Iris
NE, NE, NE, NE, KU*VA!!!!!! Už jsem tady měla rozepsanej pěkně dlouhej článek. Ale omylem jsem někam klikla a smazalo se mi to. Znáte to, ne?!? Ta vteřinová nechuť k životu, když něco rozepisujete a ono se to smaže!! Jedním kliknutím!! Agrrrrrr. OK, dobře, takže tady a teď se pěkně pokusím o novej článek, kterej bude sdělovat aspoň tolik věcí, jako ten, kterej tady byl předtím. Protože to nasere. I když takhle jsem se rozčilovala u PC už hodněkrát, pokaždý je to ještě šílenější pocit totální bezmoci a... Jé. To mi to jde od ruky :-D!!
Vánoční prázdniny. Aneb nuda v Liberci. Taková ta příjemná nuda, kdy se nemusí moc věcí dělat a může se jenom tak sedět doma a nic nedělat. Je to příjemnej pocit. I když je tady vlastně docela dost věcí, který je ještě potřeba udělat - ale ty si nechávám až na ještě větší nudu, až mi bude nepříjemná.
Lepší příjemná nuda doma než zápřah ve škole. Akorát je mi líto, že už se nemůžeme sebrat a odjet na tejden do Harrachova za babičkou do sněhu a do krásnýho počasí. Teď už nemůžeme, protože babička už tam nebydlí, bydlí s náma v LBC a občas je to depka. Smog, občas nějaká továrna a spousta obchodních center obklopenejch rozčvachtaným sněhem. Ale jinak je to pěkný. Třeba zrovna dneska bych nejradši do jednoho z nich šla. Ale je státní svátek, Boží Hod, takže mají zavřeno. Škoda.
Včera byl teda ten Štědrej den, dostala jsem celkem hodně dárků. I když musím přiznat, že ten dopis Ježíškovi jsem nakonec vůbec nenapsala a o většině dárků jsem věděla už předem, protože jsme je kupovaly s mamkou nebo s tátou spolu. Stejně mám ze všeho velkou radost, protože nový džíny jsem už potřebovala a kalkulačku taky a sadu čajů vlastně taky :-D. Asi někdy ještě napíšu na papír "Děkuju moc" a položím to na okno. Jako dodatečnej dopis pro Ježíška. Ne, já už nevěřím, ale chci, aby mamka měla nějakej dopis i z letošních Vánoc.
Nevím, co bych měla ještě napsat. Snad jenom, že školní vánoční turnaj ve vybíjený jsem zvládla a přežila. Určitě jste na mém oficiálním blogu zastihli ten článek, kde jsem o něm psala. Nakonec to nebylo tak zlý a vypořádala jsem se s tím vlastně stejně jako loni. Původně nás bylo v družstvu 11, takže jsem mohla sedět v jednom poločase na lavičce jako náhradník. Ale potom někdo rozbil spolužačce míčem brejle, takže nemohla hrát a nás bylo jenom 10 a museli hrát všichni oba poločasy. Naschvál!!
Tak si užívám nudy doma. Pořád lepší než zápřah ve škole. A tenhle článek jsem si radši zálohovala do Wordu, kdyby se mi to náhodou zase smázlo. Vy si užívejte zbytek Vánočních svátků a ještě celé prázdniny.
Iris.




Buďte šťastní.

17. prosince 2011 v 20:48 | Iris
Včera jsem si tady už rozepsala jeden článek. Ale nějak jsem neměla nervovou, myšlenkovou a časovou kapacitu na to, abych ho dopsala, takže mi bude dlouho ležet v rozepsaných a budu se na něj měsíce a měsíce koukat, až jednoho dne přestanu a nechám ho tam jenom tak ležet. Když o tom tak přemejšlím, nechtěla bych bejt svůj rozepsanej článek. Jenom tak někde ležet nepovšimnutá. Možná že to tak občas vypadá.:-D
Dneska i včera u nás už sněžilo. Ale teď už není venku ani zbytek toho sněhu, kterej napadnul. Letos to nebudou asi nijak úžasný Vánoce. Ale zase na druhou stranu si říkám, že hlavní je, že jsem zdravá. Já vím, že tohle se říká pořád a už se z toho stává skoro klišé ("Dostala jsi nulu, to nevadí, hlavně že jsi zdravá..."), ale je to pravda, kterou mi nevymluvíte. Teď jsem zdravá a to je hlavní. O Vánocích 2005 jsem hned po Štědrým dni jela do nemocnice, protože jsem měla laringitidu neboli dýchací záchvat, toho roku už podruhý. Zameškala jsem tak přes 120 hodin školy a málem jsem opakovala první třídu. To sem nepíšu kvůli tomu, abyste mě litovali. To sem píšu proto, abyste byli šťastný.
Před chvílí jsem narazila na fotku Seleny Gomez na návštěvě v nemocnici u vážně nemocnejch dětí. A úplně jsem se zarazila. Něco jako "Doprčic. Jseš zdravá, tak co řešíš to, jestli letos dostaneš nějaký dárky, který jsi nečekala, nebo jestli ti sluší tamto a do tamtoho jestli se vejdeš nebo ne. Neřeš to. Jseš úplně pomatená, když tímhle plníš velkou část svýho života. Je tady spousta lidí, který nemají to štěští jako ty, že jsou zdraví a šťastný. " Ach jo. Já nemyslím, že by bylo odsouzeníhodný to řešit, i to patří k životu, ale jak už jsem psala. Jsou tady i o hodně důležitější věci. A tohle je druhotný.
Mám spolužačku a ta šla jednou v štípavý chumelenici ven bez čepice. Říkala, že čepice nenosí, zkrátka že image je víc, jak jsem to zkonstatovala. To je docela vhodný příklad toho, co tím myslím.
No ale jinak. Konečně mám nakoupený ty dárky. Hurá. Nakoupila jsem sice takový ty tradiční věci, nemyslím svíčky a hrnečky, ale sešity, nějaký penály a pár dalších věcí. Chci to nějak extra nezapomenutelně zabalit. Jako například až to zabalím, nalepit na to 2-4 takový ty vánoční rosetky, nakoupila jsem jich dneska 20 :-D. Chci někomu udělat radost, no. Doufám, že to zase nedopadne tak, že já dám dárky skoro všem a mně nedá nikdo. Nebo dostanu zase něco typu svíčka ve tvaru čarodějnice :-D. Nebo olysalý hopsakoule. To už se taky párkrát stalo.
No a tady to už asi utnu. Jdu asi ještě na oficiální blog. Ale to vás nemusí zajímat.

Hlavně buďte šťastní. A spokojení s tím, co máte.

Iris.

Zmatek

14. prosince 2011 v 17:25 | Iris
Jsem mimo. Připadám si mimo sebe, úplně. Jako kdybych se nějak nemohla smířit s tím, že jsem tady a teď a že je to skutečnost. Nemyslím zrovna teď, v 16:50 a tady, u počítače, ale stává se mi to třeba ve škole.Najednou si uvědomuju, že jsem nepřítomná a motám se. A že vlastně - cože - kde to jsem?!? Asi málo spím :-D.
Ale dá se doufat, že tyhle stavy se zlepší. Snad se vzpamatuju. Ale už aby to bylo. Je mi d-i-v-n-ě. Nejspíš bych se tady mohla rozepsat, ale nechce se mi zadělávat drahocenné řádky nějakou pitomostí,teda aspoň zatím.
Dneska jsme zpívali pro vedení školy, který odjíždí do jú es ej. Původně jsme měli dělat celou tuhle blbinu až po první hodině, ale naše milé vedení se rozhodlo, že to zrovna odejde, takže jsme nakonec zpívali už před začátkem vyučování. Byl to zmatek.Z takovejch věcí mi přesně třeští hlava. Ale když celá škola zpívala koledy, něco mě nutilo propadnout v tragický záchvat smíchu.No potom jsem to nějak ustála. Ale ta celková situace a všudypřítomný falešný tóny znějící okolo mě. A já samozřejmě v první řadě. Agrrrrr.
Ale zvládla jsem to. To je hlavní.
Včera jsem si řekla, že už konečně musím napsat seznam dárků k Vánocům. Teda přesněji. Seznam lidí, kterým chci něco koupit. Myslela jsem si,že jich dám dohromady maximálně pět. Ale nakonec z toho bylo 7 lidí. Když nepočítám dva nebo tři lidi z rodiny, samozřejmě. (Jo, víc jich nemám, aspoň těch kterým bych chtěla něco dát.) Z těch sedmi jednoho vyškrtnu, takže šest, dobře :-D. O víkendu jdu nakupovat.
Mám tam pár lidí,kterým chci udělat radost.
No a dál?
Ty deníčky. Tyjsem prohlídla. Teda některý. K tomu nejstaršímu jsem se tentokrát ani nedostala. Dočetla jsem se Věci. Že bych se při tom klidně rozbrečela. Jeden svůj deník jsem dokonce roztrhla na půl při jednom z mých záchvatů. Ale stejně se v něm ještě dá přečíst spousta věcí, co bylo touhle dobou před rokem. O tom až někdy jindy. Nebo nikdy.
No a teď tenhle divný, nic neoznamující, krátký, blbý článek buď smažu nebo ukončím. Hm.
Jdu se vzpamatovávat.
Iris.

Prohrabte někdy svůj bordel a obarvěte si vlasy na rezavo...

11. prosince 2011 v 16:44 | Iris
No, takže dneškem mi končí víkend a celý poněkud zasloužený třídenní volno,ale za tejden bude zase víkend. Za další zase a v intervalu sedmi dní to takhle půjde dál a dál :-). Ale teda musím přiznat,že jak jsem teda v září začala chodit do školy (velmi překvapivě :-D), vždycky se tam v neděli večer docela těšim,protože se tam vždycky najde něco a nikdy tam netrpím nicneděláním, což je sice někdy únavný, ale o víkendu třeba někdy sedím a nudím se.
Jinak pokud jde o mě,já tady sedím u pc a poslouchám televizi. Konkrétně - původně jsem koukala na skoky na lyžích z Harrachova (kde jsem strávila svoje první roky života,takže jsem doufala, že ty mamutí můstky mi něco připomenou), ale pak to skončilo a zapla jsem si Óčko, jenomže tam jsou zas reklamy.A navíc, oni se teda moc nestrefujou do mýho hudebního vkusu. Třeba ten novej klip od LMFAO mě totálně irituje. Takže nic.
Jinak jsem se v posledních (třech :-D) dnech tak trochu položila do nostalgie a melancholie (abych to řekla svým jazykem, začala jsem se hrabat ve svým bordelu, ale každej tomu říká jinak) a rozhodla jsem se najít všechny svoje deníčky,který jsem v historii svýho života měla. Ještě jsem to nedokončila,protože z toho byl doma stejně jenom ještě větší bordel, ale mohla bych to dokončit dneska,až tohleto (asi tak za hodinu a půl :-D) dopíšu, protože momentálně jsem doma sama a zrovna jsem si "uklidila" v pokoji. Akorát mě na těch deníčkách štve,že svůj úplně první, takovej zamykací od časopisu Witch z mejch 5-ti let nemůžu odemknout, protože k němu nemám ten debilní klíček. Zkoušela jsem to už dřív,třeba i zubama, ale nic, furt zamčený. Chtěla bych si přečíst ty hlody, který jsem tam psala. Fuuu.
No a taky jsem se hrabala (a vlastně ještě furt hrabu) ve starejch fotkách.Nemyslím zrovna ty z ultrazvuku (ty když mi mamka ukazovala, tak jsem tam neviděla žádný mimino ale jenom nějaký fleky, a mamka prej "koukej na ten nos"!!), ale třeba ty když mi bylo 8 nebo 9 let,který máme na účtu na Rajčeti. A říkám si, kde jsou ty časy. Beru to pozpátku a už jsem u podzimu 2008 (ano,to mi bylo 9 let, tak si spočítejte, jaká "malá holka" asi teď jsem :-D) a zjišťuju, že jsem vlastně na skoro nic nezapomněla. Ehm mám paměť když si pamatuju jak jsem před třema rokama běhala po kopečku s drakem a on lítal!! :-D. Tak... Nejdřív fotky a pak deníčky...
No a včera se mi stala věc. Ráno jsem se probudila a napadlo mě "Dnes - je den - pro změnu!!" a šla jsem si gůglit nějaký barvy na vlasy. Ehm, původně jsem chtěla nabarvit jenom prameny, aby to nebyla taková bomba,ale nakonec jsem tak trochu přemluvila mou milovanou maminku aby mi nabarvila celou hlavu na rezavo-oranžovo. Dva pytle peroxidu a amoniak, chacha :-D.
Jako já jsem už jednou takovouhle barvu měla, ale to mi bylo nějak tak 8 (hledám na fotkách) a chtěla jsem ztmavit vlasy, a nějaká blbá barva chytla místo středně hnědý jako tmavě oranžová :-D. Ale teď to bude asi dost bomba. Doufám, že se mi to hned nevymyje,teď se budu bát si mejt vlasy :-D.
Ale toto všechno jenom tak pro informaci...

Protože naše potrubí nás má rádo.

9. prosince 2011 v 12:40 | Iris
Dneska nejsem ve škole.Pravděpodobně za to vděčím našim dlaždičkám a potrubí v přízemí, protože nás to má rádo a nějak se to rozbilo, takže tam cca.2 tejdny byla cedule "pozor havárie" a teď nám dali volno, protože to tam opravujou.Ach, jak se mi to zrovna hodí :-D.
Takže mám celej den volno. Vstávala jsem... Sakra v kolik jsem vstávala?! Možná někdy okolo devátý, to by nám zrovna začínala první hodina - myslím že angličtina zrovna :-D.Pak jsem si musela na půl hodiny sednout k pěti listům not na vánoční koledy a přepsat si to všechno do o tón nižší polohy, aby se to dalo zahrát na klarinet,protože hudebkářka chce udělat na vánoční zpívání na schodech u nás ve škole malej školní orchestr. Kdo umí na něco hrát,ať si to přinese a nacvičí pár koled, který bude zpívat všech 8 tříd, prostě celej gympl. Doteď se to dělalo tak, že každá třída si nacvičila něco samostatně, ale takhle je to možná lepší, protože naše třída zrovna neumí zpívat. Akorát já takhle budu muset hrát osum koled místo jedný, no. Takovej detail.
Ehm,taky bych si už konečně měla sníst dnešní čokoládku z adventního kalendáře. Já na to normálně zapomínám. Vánoce?! Jaký Vánoce sakra?! Oni už budou!!:-D
A u nás stále nesněží a nesněží.Pamatuju si, jak jsme vloni pozorovali ve škole zpoza oken první vločky už v říjnu a prosněžila snad celá zima. Touhle dobou teda sněžilo určitě. Jak tak koukám na ostatní blogy,u většiny z vás už taky sněží. A u nás v LBC,v tom děsným průmyslovým velkoměstě furt ne. Jako párkrát už tu pár prdů vloček spadlo, já jsem z toho byla hned hotová (hurá hurá hurá sněžíííííí), ale potom to stejně hned roztálo. Agrrrrrr.
No a teď tady koukám na nějakej pořad pro důchodce, byla tam i reportáž o aktivních důchodkyních který choděj do Sokola. Tam jsem chodila v sedmi letech a pak jsem to vzdala,protože po mně chtěli, abych se klouzala po lavičce a mně se dělalo blbě :-D.Podobně to dopadlo s klasickýma tancema, akorát to bylo až po Sokolovi a skončila jsem s tím kvůli tomu, že jsem byla maximálně nemotorná a jaksi jsem to nezvládala.
Huh. Mějte se, já bych sice ještě něco psala, ale to až pozdějc. Musím si ještě něco nechat na pozdějc :-D.
Iris.


Budou Vánoce

8. prosince 2011 v 17:03 | Iris
Dneska je už osmýho prosince. Pokud dobře počítám (doufám, že jo, se svýma bodama z matiky), je to už jenom 16 dní do Vánoc - přesněji teda do Štědrýho dne. To znamená MÁLO ČASU. Na výzdobu, na naladění, hlavně na dárky. Plus na dárky spolužákům do školy mám ještě o dva dny míň, protože nejspíš stejně jako vy končíme už 22.
Vůbec nevím, co mám vlastně komu koupit. Vyrábět se mi nic nechce, teda spíš to neumím.Jsem strašná patlalka :-D. Mimochodem když jsme loni ve škole vyráběli strom z keramiky, mně se rozpadnul ještě před tím než to bylo v peci a podobně je to se skládáním z papíru, drátkováním a podobnýma věcma, na který je potřeba něco, čemu se říká zručnost.Ale abych úplně neodskakovala od tématu, do školy holkám koupím možná nějaký ekologický věci jako např. propisky, jestli něco takovýho najdu. Kdyžtak budu muset koupit bio banány :-D. Ty by možná přišly vhod.
A co koupím rodičům?? To opravdu nevím. Nějakou blbost. A jak se znám, zase den před Štědrým dnem. A budou o tom vědět :-D. No jo. Nějak zapomínám, že mi už není 8 abych byla chválená za každý levandulový mejdlo který zapatlám do balicího papíru a hodím po stromeček. Budu muset vymyslet něco rafinovanějšího. Hm... Levandulovej deodorant.
Článek tohohle typu píšu snad každej rok, co bloguju. Jsem v určitým ohledu strašně materiální. Hlavně v tom vánočním :-D. V posledních pár letech se těším na Vánoce, protože si přeju nějaký úžasný věci. Když mi bylo těch 8, milovala jsem takový ty růžový hračky z reklam, hrozně moc. Jeden rok jsem dostala mluvícího plyšovýho poníka, další plyšovou kočičku, kterou když jste pohladili zamňoukala. (teď už nefunguje :-D) Musím se přiznat, že se mi tyhle věci líbí doteď :-D. Jdu po obchoďáku a najednou vykulim oči a "jéé poník!!". Né že bych si i letos přála něco podobnýho, ale je to na podobným způsobu. Vánoce = dárečky. Pokud mě odsoudíte, je mi to jedno.
Ježíška jsem si vždycky když jsem byla malá představovala nějak tak jako Santu Clause. Až když jsem trošku vyrostla, zjistila jsem, co má vlastně "Ježíšek" symbolizovat. A strašně se mi líbí umělý stromečky v růžový barvě. A podobný kýčovitý věci. Naplňujou mě tou vánoční atmosférou. Když už ne sníh, kterej letos není. Béééé.
Tak toto bychom měli jasný. Nevím, jestli náhodou tenhle článek nedám na svůj oficiální blog. Možná si v něm čtenáři něco najdou. Tak aby pak nebyly nějaký problémy s tím, že někdo od někoho kopíroval :-D.
Zejtra nejdu do školy. Máme ředitelský volno. Protože se nám v přízemí nadmula podlaha. To je dobře, protože je mi blbě. Zrovna to vyšlo tak hezky. Jinak bych byla naštvaná, ve škole jsem celkem ráda. I když se tam hádá, pomlouvá atd., pořád jsem kolektiv. Aspoň u nás ve třídě...
Talže abych to zbytečně nerozepisovala. Mějte se hezky.
Iris.


Co bude dál s tímto blogem??

5. prosince 2011 v 22:39 | Iris
Co bude dál s tímto blogem??
Tenhle blog si prošel už celkem dost obdobími... Když jsem si ho 26.9.2009 zakládala, byl potom dlouhou dobu můj "hlavní" blog, dokud jsem si nezaložila adresu snowflowers.blog.cz. (Ano, tohle je ten můj blog, ze kterého jsem přešla na i-ris, teď u je to jedno, komentáře jsou stejně uzavřený.) Pak jsem na něj ještě chvíli psala, jenže potom jsem nastoupila na gympl a nebyl zkrátka čas na dva blogy, i když jsem se párkrát pokoušela vrátit s různejma řetězákama apod.
V letošním srpnu jsem tady začala vést fanblog o turecké herečce Canan Ergüder (kterou mám stále moc ráda, jen mě pořád nebaví schánět o ní novinky v turečtině)... Pak jsem s tím samozřejmě sekla, opět z časových důvodů.
Takže zpět k úvodní otázce. Co bude s tímhle blogem??
Tákže. Včera v noci mě napadlo (jo, v noci mě napadají i kraviny, i dobrý věci, doufejme, že toto je jeden z těch druhých případů), že bych to tu mohla obnovit. Ne, samozřejmě, že ne úplně, znovu... Chci si sem psát jenom krátký články, dávat obrázky, videa, ke kterým nebudu mít co připsat. Prostě věci, který by těch pár čtenářů na i-ris.blog.cz nečetlo a kterýma si nechci zadělávat osobní oficiální blog. Odkaz k tomuto blogu samozřejmě bude na tom ofic., ale komentáře uzavřu. Mám k tomu víc důvodů.
  • Nechce se mi číst reklamy a komentáře typu "máš hezký blog". A těch je v poslední době prostě víc a víc.
  • Nezajímá mě, co si o mých článcích myslíte. Zvlášť ne o těch, které v budoucnu najdete tady. Prostě jsou věci, které nepotřebují souhlasný nebo obdivný komentář.
  • Samozřejmě - kritika. Tu n-e-n-á-v-i-d-í-m!! A tady jí opravdu nepotřebuju.
Takže to je víceméně ze sobeckých důvodů, ale souhlasím s tím a vy jistě taky. Pokud mi budete chtít něco sdělit, prostě využijte ten oficiální blog. A co se týká starých článků zde, nebudu je mazat. Nevím, proč bych to měla udělat, vážou se k nim moje vzpomínky. Sice ne ty "život ovlivňující", ale prostě tam jsou. Klidně si staré články čtěte, ale nevyužívejte je prosím ke komentování. Neodpovím vám...
Takže toto je asi k budoucímu provozu (zatím) všechno. Mějte se.
Iris.