Leden 2012

And in this perfect weather...

26. ledna 2012 v 22:46 | Iris
Tak tady sedím, poslouchám všechny možný písničky a přemejšlím o tom, co bych napsala a jestli je to opravdu tak špatný s mojí schopností formulovat svoje myšlenky. Asi jo, když si tady už třetí den rozepisuju článek. Hmm.
Změnila jsem design. To je asi to jediný, čím můžu začít. Už mi lezla na nervy ta celá bílá stránka, no. Tak jsem vyhrabala nějaký pozadí z PC (Protože z Dolliecrave.com a ostatních stránek s Tumblr designama nejdou stahovat... Naštvaná!!) a když jsem to nastavila, vypadalo to blbě. Takže jsem přidala ještě ten nápis do VHB a už je to v pohodě. Myslím ;-).
Vezmu si to popořadě. V úterý jsem absolvovala h r o z n o u prezentaci referátu na biologii (nebo jak říkám já od první hodiny tohohle předmětu - blijologie) o pouštích a polopouštích. Patlala jsem se s nějakou (debilní) prezentací o zvířatech a (taktéž) křížovkou. Den předem, samozřejmě. Jak jinak. Takže při akci jsem zjistila, že fenek je na Sahaře a o tý je jinej referát a že v křížovce je jedno políčko navíc!! Sežrat to!! Agrr. No taky si vzpomínám, že jsem se tam chtěla opřít o tabuli a úplně jsem na ní spadla, s hlasitou ránou - BUM. A všichni se začali smát a mně až potom došlo, že to je na mně.
Taky bych řekla, že po lyžáku se toho docela dost změnilo. Jako ve třídě. Po tom podmínečným vyloučení (Za který můžu i já. Kdopak tam tu A. večer přitáhnul?! Samozřejmě Tereza, já, ha, ha.) jsme se spolu všechny nějak tak začaly bavit. Asi společnej zájem. A taky docela určitě společnej zájem v písničce Sex on the Beach.
Akorát KRÁVA L. Při pohledu na ní se mi chce blít, když promluví, nejradši bych na ní vymačkala houbu a vajíčko najednou. A pak jí dala všem jejím "obdivovatelkám" sežrat. Je to možná trochu ujetá představa, ale je to tak. Pichu, pichu. A jak říká jeden velmi chytrej citát. Hloupá hlava vždycky najde hlavu ještě hloupější, která ji obdivuje.
Jenže tahle "nevinná nesympatie" začíná nabírat... Na hromadný fotce z lyžáku mě někdo propíchnul. Tak jsem vzala špendlík a propíchla jsem L. Sice mě samozřejmě mohl propíchnout kdokoliv jinej, ale stejně tak mohl kdokoliv propíchnout jí. A jsem ochotná kdykoliv na nějaký třídnický hodině namítnout, že "Na tý fotce někdo propíchnul L.!! A dokonce i mě!!". S tímhle fakt problém nemám. Kdo na to přijde?!
No a jinak. Dneska jsem absolvovala interní večírek. Měla jsem hroznou trému před tím, než jsem vystoupila, navíc v úterý na korepetici mi to nějak drhnulo v krku (tejden předtím jsem nehrála) a prostě jsem si myslela, že to nedám. Když jsem tam už seděla, v tom sále před vystoupením, začala jsem si představovat, že už to mám za sebou. Prostě že už jedu domů, jsem v klidu a nějak jsem to zvládla. Řekla bych, že to fakt pomáhá. I když až jsem to odehrála, nebyla jsem tak překvapená. Ale to je snad jediná nevýhoda, když to tak řeknu. Když jsem vystoupila na pódium, usmála jsem se, mezi každou písničkou jsem se zase usmála a na konci zase. A lidi říkali, že jsem vůbec neměla trému.
Zejtra jdu na soutěž. S tím, co jsem dneska hrála. A nemusím už bejt slavnostně oblečená, hurá. Taky tam nebude tak velký publikum, i když s ním je tam lepší akustika. Aspoň pro mě. Až a jestli to odehraju, pojedu do školy. Na dramaťák. Nejsem tak blbá, že bych jela na matiku. Když to stihnu dřív, budu se někde flákat. Ale myslím, že to bude spíš pozdějc, než dřív.
No uvidím. Tohle jsou už zbytečný kecy. Mám i jiný starosti než pořád přednes na klarinet. Asi si žiju hezky. Teď už budu končit. A nadpis je z písničky The Zephyr Song od RHCP. Jo, už dávám nadpisy z písniček jako ostatní. Ale když název článku nesmí bejt prázdnej...
Iris.

Já jsem se vrátila!!

21. ledna 2012 v 15:47 | Iris
JÁ JSEM SE VRÁTILA!! Nemůžu tomu uvěřit. Přežila jsem už další věc, který jsem se bála. Už jsem dlouho nic nenapsala, no... Berme toto jako ten článek, který měl následovat ;-).
Nebudu sem vypisovat, co jsem kterej den dělala, na to se buď vykašlu nebo to shrnu někdy večer nebo zítra na oficiálním blogu, jenom bych docela ráda napsala pár slov k celýmu kurzu. Něco, co nikoho nemusí zajímat a proto to nikdo nemusí komentovat.
Naprosto v klidu přiznám, že jsem se tam bála jet a nechtěla jsem tam. Na lyžích jsem posledně stála minulou zimu a moc mi to na nich nešlo a hlavně jsem se moc nebavila se třídou, takže tejden s nima pro mě byl šílená představa. Doufala jsem, že se mi něco stane, že si něco udělám nebo třeba nastydnu a nebudu tam muset jet a budu v pohodě.
No a než jsem se nadála, už bylo třináctýho - pátek 13. Měla jsem to všechno těsně před sebou a nevěděla jsem, kam se hnout a co si pomyslet, abych nebyla v ještě větší depresi a vystresovaná z toho, že to nezvládnu.
Naštěstí mi den před odjezdem oznámila z čistajasna G., že jede taky. (Pro objasnění, G. je jedna holka - překvapivě - je o 5 let starší a je moc hodná.) Takže jsem se trochu přestala stresovat, že se nebudu mít s kým bavit. Nakonec to v tomhle ohledu dopadlo docela dobře, byly jsme s G. a ještě s dvěma holkama ze třídy na pokoji a občas jsme si dovolily nerespektovat večerku. Což mi připomíná včerejšek, kdy k nám na pokoj dávno po večerce přišly ještě A. a D. a koukaly jsme se na film o vlkodlacích :-D. (Dneska ráno byly obě podmínečně vyloučený z kurzu, protože je u nás našel profesor. Ještě jsme byly dotázaný, jestli "jsme tam neměly žádnej sex".)
Taky jsme tam měli dohromady 3 diskotéky, který jsem si celkem užila, v mezích možností samozřejmě... Rachot se nekonal, aspoň ne z mojí iniciativy, samozřejmě, že krávy typu L. (hlavně ona) se motaly po parketě a všechny přemlouvaly k tomu, ať jdou taky.
Ehm, no a teď k té podstatě lyžáku; k lyžování. To by mohla bejt možná trošku kratší část tohohle článku :-D. Zkrátka to bylo složitý. Byla jsem v poslední skupině, ale rozdělení bylo jenom orientační, prostě všichni tam lyžovat uměli, akorát někdo závodně a někdo ne. Sjezdovky byly docela v pohodě - jezdili jsme nejvíc na louce před chatou, apk jsme párkrát jeli modrou taky blízko u chaty a ve čtvrtek jsme jeli na celej den na Medvědín lesem na sjezdovkách (kde jsem to neubrzdila a upadla jsem na stráň, to samý udělaly lyže a letěly do hlubokýho sněhu). To bylo už horší, protože jsme jezdili červenou a ta byla na mě prudká jako... prase.
Běžky byly jedním slovem p ř í š e r n ý !! Hned v neděli jsme byli na nějaký dlouhým výletě, při kterým jsem zjistila, že na nich umím ještě míň, než jsem si myslela, a že nejsem schopná ani zaplužit. Pak jsme byli ještě jednou, ve středu - to bylo pěkně a my jsme jeli závodní okruh, abysme ho znali. Závod byl včera. Hnusný počasí a moje neschopnost. Ale nakonec jsem to stejně dala, s tím, že s nima už nechci mít nic společnýho!!
Takhle bych to shrnula teď a tady. Dělala jsem si poznámky, takže na oficiálním blogu by zase mohl časem bejt nějakej schématickej článek. Tohle je pouhý shrnutí. Nic víc. Spousta důležitejch věcí tu není.
Iris.
Asi ten článek budu muset napsat co nejdřív, protože jinak budu neklidná.

Nadpis.

7. ledna 2012 v 20:11 | Iris
Takže jsem vydržela od úterka nezahlcovat archív, což je úctyhodný, no ne?! Ono taky není každej den co psát, převážně naštěstí, protože nevím, jestli jsem sem v době od obnovení blogu vůbec napsala nějakej optimistickej článek. Ale vzhledem k tomu, že píšu pro sebe, nikoliv pro lidi, to není tak hrozný.
Mám za sebou první tejden ve škole. A jsem živá!! To je super, ne?! (jó, konečně optimismus!) A jsem taky nasraná!! A zmatená, zaneprázdněná, a ještě stopadesát pocitů a přídavnejch jmen.
dolliecrave: awesomeness here
Včera jsem viděla debilní L., jak se mi hrabe v něčem na lavici, takže popravdě moc nevím, co mám teď udělat, aby měla staženej ocas, sklopený uši a klečela a omlouvala se mi. Stejně jako moje bejvalá nejlepší kamarádka E. a její nejlepší kamarádka K., který jsem asi tak před měsícem viděla, jak se mi hrabou v kapse bundy. Naštěstí u mě není fakt co ukradnout, ale tenkrát jsem patrně měla jít otravovat třídního, ať mě dá do skříňky k někomu jinýmu. Nestalo se. Jsem blbá. Teď doufám, že je tam najdu zase a budu jim moct udělat průser, stejně jako L., a teď už jsem toho schopná... Byla bych momentálně nejradši, kdybych se neštítila ničeho a byla svině.
Jinak?? Jo, dobrý, v pohodě. V úterý budu na dni otevřenejch dveří ve škole. Vloni jsem byla primánka a musela tam bejt celá prima, všichni měli rozdělený, co budou dělat. Já jsem stála s E. u vchodu, rozdávala letáky a kecala něco na přivítanou. Letos jsem se domluvila na to, že budu v ateliéru, takže něco, co mě bude aspoň trochu zajímat... Měla jsem si tam vybrat někoho kdo tam bude se mnou, no jedinej člověk za kterým jsem kvůli tomu byla ochotná dolejzat buď nemůže nebo nechce a říkal že nemůže, takže to nakonec nějak dopadne.
Taky mám vybavení na lyže. Nechci se rouhat, ale je tady naděje, že si třeba někdy před lyžákem stihnu vymknout kotník. Nebo chytit virózu. Hahhhahahah. Nebo spíš tu první variantu. Dneska mě bolej nohy, protože včera jsem skákala na síť (tzn. hrála přehazovanou). Tak...
No teď budu muset přidat něco na oficiální blog, jinak si už budou myslet, že jsem mimo nebo chcípla, nedejbože. Vypadá to na článek na dvě hodiny psaní a deset minut čtení i s vytvořením názoru na mě a případnýho psaní komentáře.
Iris.

Je čas, a ten letí.

3. ledna 2012 v 21:32 | Iris
Ehm, takže tady oxiduju už druhej den za sebou, já vím. Mimochodem, našla jsem tady geniální článek. Bylo mi 10 let. Byla jsem ještě malá holka, i když jsem si myslela, že ne. Čas letí.
Mám za sebou první den ve škole a mám hned plnej diář. Teda aspoň na tenhle tejden. Na zejtřek bych si měla připravit prezentaci anglický knížky. Je čas. A ten letí.
Hned jsem se urazila. Na biologii jsme se rozdělovali do skupinek a mně bylo jasný, že asi nic, takže jsem šla za šprtkou-spolužačkou a za její kámoškou, jestli by se mnou nebyly. Hele jestli se mnou nechcete bejt, tak mi to řekněte. Já se sice naštvu, ale řekněte mi to. Takže samozřejmě mi nezbylo nic jinýho než se naštvat, no a tý krávě atd. L. mám taky chuť udělat průser. Aby náhodou nezapomněla, že moje máti jí má tak trochu na háku, protože je učitelka. Je těžký bejt učitelský dítě, ale je s tím spojeno i celkem dost výhod. A já teda fakt nejsem taková, že bych je nevyužila. Když jsem byla na základce, neměla jsem ani jednu takovou výhodu a navíc si učitelky (až na j e d n u) myslely, že dělám divadlo, když si na něco stěžuju.
Dneska jsem se začala bavit s jednou holkou ze základky, se kterou je spojenej náš gympl. Všimla jsem si jí tam už loni, když u nás byla na DOD a měla jsem jí navigovat po naší škole. A od minulýho ledna jsem jí tam skoro každej den vídala samotnou u stolu v jídelně, jak se s ní nikdo nebaví... Když jsem ještě byla zadobře s krávou L., která jí zná ze základky, ptala jsem se jí na ní. Dozvěděla jsem se, že je naprosto blbá a tlustá. Od tý doby jsem si říkala, že bych se s ní asi mohla začít bavit, protože přesně tohle se říkalo na základce o mě. No takže bych si našla nějakou novou kamarádku?? Známá by stačila.
Dneska jsem měla jít do hudebky. Jenže po cestě mi začalo bejt blbě a měla jsem pocit, že sebou někde třísknu, takže jsem se vrátila. Rgh. A pak jsem se dozvěděla, že se tam vlastně nic nekonalo.
I just wanna be OK, be OK, be OK...
Iris.

Teda jestli vstanu.

2. ledna 2012 v 21:14 | Iris
Tak sedím (a chvílema ležím) a přemejšlím, co budu dělat. Ačkoliv jsem si dopoledne řekla, že celý odpoledne se budu připravovat do školy. Ale upřímně, vy znáte někoho, kdo dodrží něco takovýho?!? Já leda tak před trimestrálním testem. Takže jsem skončila u počítače. A na tomhle divným, divným, divným blogu.
Dopoledne jsme byly s mou máti pro lyže. Kupovat. Nevím, jak to zvládnu. I když na nich docela umím... Mně jde spíš o ten debilní kolektiv. Ještě jsem nezažila kolektiv, kde by bylo všechno v pohodě. Teda přesněji. Ještě jsem nezažila takový kolektiv, kde jsem já aspoň se 70 % lidí v pohodě. Vždycky se musím někde s někým hádat, prudit, dělat naschvály. Jenomže já jsem snad ještě nikdy žádný takový spory nevyhrála, protože ostatní jsou odhodlanější, průbojnější, oblíbenější, komunikativnější, přátelštější. Haha, v tom je můj hlavní problém. Přijde za mnou spolužačka a ptá se "co jsi dostala za tý písemky??" a co já bych měla správně odpovědět?? Rozhodně něco jinýho, než "a co je ti do toho?!", co ale většinou normálně řeknu. Že si znepřáteluju lidi, tak to většina hodnotí. Jenže co takhle taková podrobnost, že zrovna tahle holka se honí po nejlepším prospěchu, jednou byla premiantka ještě se mnou, pak se mnou vyhrála 1. místo fotosoutěže, vyhrávala různý další soutěže a teď se konečně dostala i do tý premiantský pozice, místo mě. Řekla bych že si myslí, že jí zavidím. Řekla bych, že si to myslí všichni. Tak proč bych jí dělala tu radost, že jí sdělím, že z tý písemky jsem měla sedmičku, šestku, pětku...
Že bych to konečně už přestala řešit?! Měla bych přestat. Zejtra jdu do školy. Teda jestli vstanu. A takhle si to zhoršuju. I když doteď to samozřejmě bylo v pohodě. Jako je tam pár dost lidí, na který se netěším, ale na některý... Se těším.
Nemějte se.
Iris.
Fotka - zdroj zde a upravená, vás odkazuju na svůj Tumblr. Ale radši 10 let + ;-).