And in this perfect weather...

26. ledna 2012 v 22:46 | Iris
Tak tady sedím, poslouchám všechny možný písničky a přemejšlím o tom, co bych napsala a jestli je to opravdu tak špatný s mojí schopností formulovat svoje myšlenky. Asi jo, když si tady už třetí den rozepisuju článek. Hmm.
Změnila jsem design. To je asi to jediný, čím můžu začít. Už mi lezla na nervy ta celá bílá stránka, no. Tak jsem vyhrabala nějaký pozadí z PC (Protože z Dolliecrave.com a ostatních stránek s Tumblr designama nejdou stahovat... Naštvaná!!) a když jsem to nastavila, vypadalo to blbě. Takže jsem přidala ještě ten nápis do VHB a už je to v pohodě. Myslím ;-).
Vezmu si to popořadě. V úterý jsem absolvovala h r o z n o u prezentaci referátu na biologii (nebo jak říkám já od první hodiny tohohle předmětu - blijologie) o pouštích a polopouštích. Patlala jsem se s nějakou (debilní) prezentací o zvířatech a (taktéž) křížovkou. Den předem, samozřejmě. Jak jinak. Takže při akci jsem zjistila, že fenek je na Sahaře a o tý je jinej referát a že v křížovce je jedno políčko navíc!! Sežrat to!! Agrr. No taky si vzpomínám, že jsem se tam chtěla opřít o tabuli a úplně jsem na ní spadla, s hlasitou ránou - BUM. A všichni se začali smát a mně až potom došlo, že to je na mně.
Taky bych řekla, že po lyžáku se toho docela dost změnilo. Jako ve třídě. Po tom podmínečným vyloučení (Za který můžu i já. Kdopak tam tu A. večer přitáhnul?! Samozřejmě Tereza, já, ha, ha.) jsme se spolu všechny nějak tak začaly bavit. Asi společnej zájem. A taky docela určitě společnej zájem v písničce Sex on the Beach.
Akorát KRÁVA L. Při pohledu na ní se mi chce blít, když promluví, nejradši bych na ní vymačkala houbu a vajíčko najednou. A pak jí dala všem jejím "obdivovatelkám" sežrat. Je to možná trochu ujetá představa, ale je to tak. Pichu, pichu. A jak říká jeden velmi chytrej citát. Hloupá hlava vždycky najde hlavu ještě hloupější, která ji obdivuje.
Jenže tahle "nevinná nesympatie" začíná nabírat... Na hromadný fotce z lyžáku mě někdo propíchnul. Tak jsem vzala špendlík a propíchla jsem L. Sice mě samozřejmě mohl propíchnout kdokoliv jinej, ale stejně tak mohl kdokoliv propíchnout jí. A jsem ochotná kdykoliv na nějaký třídnický hodině namítnout, že "Na tý fotce někdo propíchnul L.!! A dokonce i mě!!". S tímhle fakt problém nemám. Kdo na to přijde?!
No a jinak. Dneska jsem absolvovala interní večírek. Měla jsem hroznou trému před tím, než jsem vystoupila, navíc v úterý na korepetici mi to nějak drhnulo v krku (tejden předtím jsem nehrála) a prostě jsem si myslela, že to nedám. Když jsem tam už seděla, v tom sále před vystoupením, začala jsem si představovat, že už to mám za sebou. Prostě že už jedu domů, jsem v klidu a nějak jsem to zvládla. Řekla bych, že to fakt pomáhá. I když až jsem to odehrála, nebyla jsem tak překvapená. Ale to je snad jediná nevýhoda, když to tak řeknu. Když jsem vystoupila na pódium, usmála jsem se, mezi každou písničkou jsem se zase usmála a na konci zase. A lidi říkali, že jsem vůbec neměla trému.
Zejtra jdu na soutěž. S tím, co jsem dneska hrála. A nemusím už bejt slavnostně oblečená, hurá. Taky tam nebude tak velký publikum, i když s ním je tam lepší akustika. Aspoň pro mě. Až a jestli to odehraju, pojedu do školy. Na dramaťák. Nejsem tak blbá, že bych jela na matiku. Když to stihnu dřív, budu se někde flákat. Ale myslím, že to bude spíš pozdějc, než dřív.
No uvidím. Tohle jsou už zbytečný kecy. Mám i jiný starosti než pořád přednes na klarinet. Asi si žiju hezky. Teď už budu končit. A nadpis je z písničky The Zephyr Song od RHCP. Jo, už dávám nadpisy z písniček jako ostatní. Ale když název článku nesmí bejt prázdnej...
Iris.
 


Aktuální články

Reklama