Únor 2012

Rock and roll, you ate my soul

25. února 2012 v 13:42 | Iris
Áno, včera nám měli odpojit net, ale nějak na to asi zapomněli ;-). Na oficiálním blogu už mám vyhlášenou neaktivitu, a nehdlám to měnit, ale sem si můžu ještě napsat pár poznámek. Ještě před tím, co se přestěhujeme - ano, my se stěhujeme. Už jsem o tom jednou psala, teda, měla rozepsaný článek, myslím, že v pondělí. Ale čas mi nějak nedovolil ho dopsat, i když jsem se o to pokoušela několik dní. A potom už byl tragicky neaktuální, jak to už v mém životě chodí :-).
No, takže se stěhujeme. Do takový ulice, která se jmenuje vvvxxx (nevíte který město, takže vám to stejně nic neřekne) a do oranžovýho paneláku, který má šest pater a výtah a my budeme v tom šestým patře a budem jezdit výtahem ;-). Takže to bude asi hodně zajímavé, hlavně "jak dostat postel do šestýho patra". A těch bude víc.
No, o stěhování jsme se dozvěděli teprve na začátku února, a stěhujeme se teď (=na začátku března, no), takže bylo docela málo času na balení všech možných věcí, co by se u nás našly. A já, nejmladší člen naší malý rodiny, jsem samozřejmě děsně "nezúčastněná" a "je mi to všechno jedno". Grr.
No ale abych nemluvila jenom o tomhle (nejdůležitějším) tématu, ve středu jsem se zase ulila ze školy. Ulejvám se teď celkem často, a vyhovuje mi to tak (když nepočítám, kolikrát jsem už přišla pozdě do hodiny, hah). Tentokrát jsem byla na tom okresním kole v zušce, jak jsem už někdy psala. Vzhledem k tomu, že jsem si od toho vůbec nic neslibovala, jsem tam šla snad úplně bez trémy a nervozity, prostě s tím, že se uleju a bude to určitě sranda (moje "útěcha" na téměř všechno; když se mi někam nechce, "určitě to bude sranda") a že to odehraju a bude to v pohodě. No nakonec jsem to odehrála (podle všeho) fakt dobře, a dostala jsem se do kraje!! Jo, dostalo se víc lidí, samozřejmě, ale ode mě to nikdo nečekal, ani já sama. Fakt jsem o tom vůbec nepřemýšlela.
Z naší klarinetový třídy jsme se ve III. kategorii dostali do kraje jenom dva, z těch mladších se jich dostalo víc, a ze starších nevím, je tam jenom jedna holka a jinak jsme nejstarší :-D. Krajský kolo bude 29. března někde v České Lípě, to znamená den před naším školním ukončením 2. trimestru. Jsem se bála, že to nestihnu, protože jsem si myslela, že to bude toho třicátýho....
No a co bych napsala dále. Jó asi tohle: Nemám ráda One Direction. A nestydím se za to :-D. Asi je v téhle době na "blogové scéně" málo holek, který nejsou lesby a nemají rádi 1D, a já mezi ně patřím. Mně přijdou prostě jako hrozní šampóni, a děsně namyšlený a rozmazlený. Ani jejich klipy se mi nelíbí. Jediný v čem s nima souhlasím je - I need that one thing. Né že by to bylo úplně přímo na mojí osobu, ale je to takový pravdivý citát ;-). Kdoví, co tím ti 1D mysleli.
Plus taky taková malá informace. Jsem ráda, že mám prázdniny (za pár dní budu mluvit a psát jinak ;-D), protože bych pomalu mohla dělat celý primě psycholožku :-D. Je to na dlouhé vysvětlování (i když by to určitě stálo za to, hah), takže to nebudu vysvětlovat, když to po mně nikdo nechce. Snad jenom pár slov: Jak bych mohla nepomáhat člověku, který se ocinul ve stejné situaci jako já před dvěma roky. Je mi jasné, že bych se neměla do věcí moc plést, ale tohle nejde. Žádný normální člověk by nezůstal v klidu, ne?! Je to složitý.
A taky skončila moje oblíbená telenovela Marina :-D. Ale to pouze na okraj, protože koho to zajímá?!
Takže budu končit. Mějte se hezky, a já se snad zase někdy ozvu. Sledujte blog.
Iris.

Don't open up your folding chair next to me anymore....

13. února 2012 v 22:01 | Iris
Byla jsem vážně moc ráda, že jsem tě poznala, když se nad tím teď tak zamyslím. A hned mám o čem přemýšlet.... Od druhého dne na gymplu, kdy jsem si vedle tebe sedla - protože jsem nevěděla, kam si mám sednout. A ty jsi tam seděla tak sama a podezřívavě si prohlížela svojí novou třídu. Musela jsem k tobě jít, protože jsem tě chtěla poznat. Asi nějakej osud, nebo co. Tak jsme se seznámily, já a ty, E. neboli Eli. A teď, samozřejmě už pár měsíců, je to pryč a já jsem za to neskonale vděčná, stejně jako za tu dobu, kdy jsme byly "kamarádky".
Nebylo to normální kamarádství, aspoň né takové, jak bych si ho představovala já, ale byla jsem spokojená. Byla jsi moje první kamarádka, taková, se kterou bysme si sedly na lavičku a pomlouvaly. To mě - naneštěstí - bavilo opravdu hodně. Stejně jako tebe, nic si nenalhávejme. A já vím, jak pomlouváš, co ošklivýho říkáš, znám tvoje hlášky, je mi jasné, proč a čemu se směješ. Myslím, že je to špatně, ale je to tak....
A ty jsi říkala, že jsi křesťanka. Slušně vychovaná, milá, tichá, nepotřebuješ na sebe upoutávat pozornost. Nechováš se jako bestie. Když si vzpomenu na tu scénu z loňskýho listopadu, nevím, co si mám myslet - o sobě, o tobě.
Důležité je i to, že nezvládnu ovládat svoje emoce, zkrátka jsem pořád strašně cholerická a ano, mám s tím problémy. Vypadá to směšně, ale to je moje povahová výchylka. Ty jich máš spoustu, a myslím si, že všechny rozhodně neznám a jsem ráda.
A ještě něco. Po tom, co jsi změnila svůj přístup a pohled na věc o 180 stupňů, nějak se mi smazalo i to málo pěkného, co jsem si o tobě ještě myslela. "L. je kráva, naprostá kráva. Ta mě tak sere...." Pamatuju si, jak jsme jí vloni pomlouvaly. Jak jsi pomlouvala i ostatní. A taky jak jsi mi říkala, co ošklivýho o mě L. řekla. Tehdy jsem tě hnala....
A teď? Ty a K. se mi hrabete v kapse od bundy, a L. se mi probírá ve věcech na lavici. Děsně se spolu smějete. Jste kámošky. Ty se tlemíš úplně každý kravině, naprosto debilním způsobem, vidím, jak chceš být jako ony. Máš hloupý poznámky, a když přijdu do místnosti, začneš se pochechtávat. Děláš věci, který jsi úplně odsuzovala. Tím pádem mi došlo, že jsi loutka. Nebo naprosto bez vlastní osobnosti.

Born like sisters to this world

9. února 2012 v 20:02 | Iris
Rozhodla jsem se napsat zase článek. A k tomu jsem si pustila hudbu, no je mi jasné, že to asi nedělá dobře, když se chcete soustředit - včera jsme se o tom učili na hudebce ("kdy hudební kulisa škodí :-D"), ale.... já vlastně ani nevím, proč to poslouchám. Asi na uklidnění :-D. Dneska mám co sdělovat, jestli to stihnu, budu moc ráda. Chci to stihnou rychle, mám pak ještě dodělávat článek do školního časopisu (o lyžáku). Gr.
letsdaancetojoydivision: šodien melnbalts 6 - Spoki - bildes 2 on We Heart It. http://weheartit.com/entry/18902331
Na hudebce se mimo jiné projevily i nějaký "osobní problémy" (ani jsem netušila, k čemu je taková hudebka dobrá....). Měli jsme za úkol se takovým divným způsobem rozdělit na 4 skupinky po třech a interpretovat nějakou písničku podle vlastního výběru... Takže my jsme si vybrali písničku Tři kríže, no "přetvořili" jsme si její doprovod docela kriticky, například spolužák hrál na kytaru a znělo to trošku jako valcha. Já jsem hrála na tamburínu, sice to nebylo moc do rytmu, ale to snad nikomu nevadilo ;-D. Šprtka-spolužačka a její skupina obsahující i L. měli úplně vzornou úpravu Chodím po Broadwayi, prostě s rolničkama, vzorně naladěnou kytarou, "krásně čistým" zpíváním, málem jsem se u toho zalamovala smíchy pod lavici. Ostatní skupiny no coment. A když jsme měli všichni říkat, který DVĚ skupiny se nám nejvíc líbily (hm, a my jsme byli ta třetí, takže logicky bylo jasný, kdo se nám nejvíc NElíbil), všem jsme se nejvíc NElíbili samozřejmě zase my.
Profesorka s tím ale nesouhlasila a říkala,že my jsme právě byli jedni z nejlepších (ze čtyř nejlepších, haha) a že má takovej pocit, že jsou tam nějaký osobní problémy a proto jsme se všem tak nelíbili... Proto to sem píšu ;-). A je to pravda, my jsme příšernej kolektiv, zvlášť potom co přišli ty noví spolužáci na začátku sekundy. Ale to nic.
Včera (ehm, nutné podotknout, že tenhle článek je rozepsanej včera a je snad první, kterej dokonce i dopisuju) jsem psala školní kolo takový soutěže s lbc zoo. Vloni jsem postoupila, tak jsem si říkala že to zkusím i letos... Napsala jsem tam ovšem blbosti jako že zkratka EAZA znamená Evropská asociace pro záchranu antilop atd.... Si říkám, že profesor si snad musí myslet, že jsem buď 1) ignorantka, která si z něho dělá prdel nebo 2) jsem tak hrozně mírumilovná, blbá a naivní. Dneska jsem se dozvěděla, že maximum bodů bylo 22 a já jich mám 9, no prej bych postoupila do "nejhoršího družstva" (loni jsem taky byla v nejhorším, aspoň myslím, a v rozřazovačce jsme byli nejlepší ze školy), ale já mám zrovna v ten den okresní kolo anglický olympiády, a ajina mi jde opravdu líp než nějaký blbý věci ze zoo, takže na to zvysoka. Na druhou stranu, podle všech informací se L. s 9,5 bodama dostala taky do nejlepšího, takže nevím. Hih hih hah hah :-D. Kašlu na to.
Zejtra jdu ve škole na takovou soutěž.... Bude to ve škole a budu omluvená z vyučování, takže super. Pak půjdu stejně ještě na dramaťák.
Teď to tady ukončím, a jdu hrát na klarinet, zejtra mám hodinu, no suprová zpráva.
Iris.

If all life offers is black and blue...

2. února 2012 v 21:01 | Iris
Jestli bylo 26. ledna před týdnem, tak jsem naposledy psala před týdnem. Co je na tom... Když se děje "tolik zajímavejch věcí", že nestíhám psát. Nemůžu uvěřit, že to tak rychle letí. Živě si pamatuju minulej čtvrtek, kdy jsem měla ten interní večírek. A taky si pamatuju, že pak v pátek jsem měla soutěž.
Probíhalo to tak, že jsem ráno vstala (no, i to byl úkon, tak proč to nepopsat), nějak jsem se připravila a okolo půl dvanáctý jsem jela do zušky. Ne, předtím jsem už nešla do školy, protože se mi to zdálo naprosto na nic a zbytečný... Hahahahhha. Potom jsem teda přišla, odehrála si to, co jsem měla (ve čtvrtek jsem měla lepší tón, ale hlavně že jsem tam na tom pódiu nezkolabovala) a pak jsem jela do školy. Na soutěži se mnou byl i jeden spolužák, no ten šel do školy i ráno a potom se vracel ještě na matiku. Já jsem to udělala tak, že jsem nasedla na autobus a ten mě přivezl moc brzo (můj záměr byl přijít až na dramaťák), tak jsem chodila okolo školy někde třičtvrtě hodiny, abych náhodou nepřišla moc brzo :-D. A pak už půlka třídy odcházela a já jsem teprv přišla, no když se mě někdo ptal, kde jsem byla, řekla jsem že jsem zaspala.
A potom byl víkend. Teď je další. Já to nechápu. Tenhle volnej pátek je pro mě dobrej snad jenom k tomu, abych se pořádně vyspala. Určitě se mnou spousta lidí nesouhlasí, ale já mám svoje zázemí ve škole. Doma... sedím u pc a tak podobně. Tentokrát bych měla fotit do fotosoutěže. Dali nám na to ještě 2 tejdny, ale to ty fotky musí bejt opravdu geniální.
Poslouchám optimistický písničky. Lenka je úžasná. Nechápu, jak z někoho může vyzařovat takovej optimismus. A pak třeba nechápu depresivní hudbu. Teda spíš ten pocit, kterým naplňuje svoje posluchače... Myslím si, že umělec který provětrává svoje ego právě hudebním způsobem, může mít tvorbu depresivní hudby jako slušné antidepresivum, když je na tom bledě, ale jinak v tom moc věcí nevidím.
Já svoje nejistoty a smutky filtruju kreslením. Ve škole jsem už pokreslila docela dost papírů, vždycky si nějakej vyrvu z prostředku sešitu a něco na něj kreslím. Už jsem toho nakreslila dost i o hodinách, ale toho si naštěstí zatím nikdo nevšimnul.
Nedávno jsem skoro celej den kreslila oběšenou holku s dlouhýma hnědýma vlasama v bílejch šatech, skoro celou krvavou. Né, to nemá být cool, spíš... Prostě jsem kreslila to, co mi přišlo na mysl. To, že jsem dneska na biologii kreslila tu samou holku zepředu (zezadu je to lehčí nakreslit), byl už záměr. Nejzajímavější na tom je, že se na mě všichni koukali... divně. Nebo spíš na tu holku na papíře. Kdo jí viděl, jako kdyby se začal bát nebo co... Otázka je, jestli je na tom něco ke strachu, ale to je složitá filozofie, nechci se do ní pouštět, protože vy jste blbí a určitě by jste si o mně pomysleli, že 12ti letá kráva se rýpá ve skutečnostech. A mně není a nikdy nebylo jedno, co si o mně ostatní myslí, i když jsem si to pokusila nalhávat.
Takže zpátky k projevu hodnýmu mému věku. Právě jsem se vrátila ze školy, no všichni jsme měli totální výtlemy. Bylo to únavný, hlavně ten odpolední sbor. Šílený, furt něco zpívat :-F. Teď se podívám na všechny díly Tvájlájt, pustím si nějakou štýlovou muziku - třeba Rihannu a ten její novej debilní klip, kde má celou dobu ruku v rozkroku, to je teď IN. A potom si budu celou noc psát na eFBíčku s L. a ostatníma úžasnejma BFFkama, který mě vždycky pochopí a budeme pomlouvat takový ty debilní blbky, který si kreslej nějaký zkrvavený hadry nebo co... Ta holka určitě menstruovala :-DDDDDDDDDD.
Nejde to, je to nějaký rozbitý... Věřte, že vás nemám ráda. Stejně jako L. a ostatní ty BFFky. Nechápu jak se E., ta E., kterou jsem rok tak "dobře" znala, mohla tak hnusně moc změnit. Jak mohla o 180 stupňů obrátit svoje názory a jak může teď jít naprosto proti svejm přesvědčením. Vím jak hnusný věci umí o lidech říkat (a vždycky jsem věděla, jaký pomluvy se říkají o ní, ale nikdy bych jí to neřekla do očí, tak jako ona mně) a co asi teď mele o mně. Už mi ani nejde o ní, tak jako o ten princip.
Mějte se.
Iris.