Duben 2012

Mary had a little lamb with fleece as white as snow

15. dubna 2012 v 12:40 | Iris
Začátky článků jsou nejsložitější!! Vždycky to nějak vymyslím, ale dneska to asi opravdu nepůjde s noblesou :-/. Takže, včera jsem byla v divadle. Na věci, která se jmenuje Její Pastorkyňa. Bylo to dost psycho. Ano, psycho - to je to pravé slovo. Ze začátku jsem se sice bála, že tomu zase nebudu rozumět, protože celou dobu se tam mluvilo v nějaké podivné moravské staročeštině, ale nakonec jsem si na to celkem zvykla. Po několika divadelních představeních, která jsem opravdu nepochopila (jako například opera Carmen, na které jsem byla loni), jsem konečně z něčeho měla "umělecký dojem". To by bylo pro začátek....
Black and White Page GraphicsV pátek jsem šla do školy až na odpoledku. Byl pátek třináctého a my měli dvouhodinovku tělocviku. A jak už píšu tady, nebyla jsem schopná jí absolvovat, ani náhodou. Tak jsem dopoledne zůstala doma s tím, že odpoledne máme dramaťák. Ten jsme, jak jsem později zjistila, neměli - odpadnul, takže jsem byla jenom na fyziku a matiku - dva předměty, které zrovna moc nemusím. V omluvňáku mám napsanou nějakou nevolnost nebo co a kdo se mě ptal, kde jsem byla (nechápu, co je to vlastně zajímalo), jsem se vymluvila na doktora - kromě A., kterému jsem řekla, že se mi prostě nechtělo - což bylo nejblíž tomu pravému důvodu. Doufejme, že nikdy jiný se to nedozví. (Když se nad tím tak zamyslím, mohla jsem všem navykládat detaily o svojí dramatické ranní nevolnosti.)
Ulít z tělocviku se mi podařilo v uplynulém týdnu už podruhé. Poprvé to bylo po té matematické olympiádě, když jsem se narozdíl od Šprtky flákala hodinu ve městě a potom jsem rychle letěla do školy na oběd, aby mě nikdo nepotkal. A pak jsem šla domů. Mimochodem, olympiáda nedopadla moc dobře, mám 2 body z osmnácti. To znamená, že jsem možná měla dobře třetinu jedné úlohy. Ale píšu si maily s jednou holkou, která tam seděla vedle mě. Takže aspoň něco z toho mám. A ze svého výsledku si můžu dělat srandu. Popravdě, nic víc než tohle jsem stejně neočekávala. Zpět k tématu: ulejvání je super. Doufám, že někdy zase bude nějaká olympiáda. Akorát mám obavy ze sprintování 800 metrů, ale to je detail.
Musím se učit na děják nějaké starořímské věci. Ale to až večer, jinak si to nezapamatuju. A taky bych mohla zjistit, na kterém baráku byly ty květinové motivy, které jsem nafotila do té soutěže. Půlka fotek se mi ale bohužel ztratila kdesi nevímkde, jsem naštvaná. Takže teď budu jako kráva hledat baráky na satelitních google mapách.
Zítra jsem objednaná ke kadeřnici. Po celkem dlouhé době. Posledně jsem v "salonu" byla loni v zimě, a dopadlo to opravdu silně průměrně, což znamená - spíš špatně, nebyla jsem spokojená. Do toho kadeřnictví už nepůjdu, stejně jako do toho, které jsem na konci páté třídy opustila kvůli té katastrofě, které mi jedna jeho zaměstnankyně udělala na hlavě. Byla jsem ještě tak blbá, že jsem jí to před zrcadlem pochválila a doma jsem kvůli tomu bulela. Nevím ani, kolikrát jsem si to myla, aby se to nějak spláclo. Stále jsem měla chocholku na hlavě, po dobu měsíce. Zítra jdu i na barvení, tak jsem zvědavá, jak dopadnu. Popravdě se celkem bojím!!
Budu končit (ještě budu půl hodiny vymýšlet nadpis). Sledujte blogy, táta mi právě poslal sadu makrofotek, které jsem nafotila na jeho foťák v Jindřichově Hradci. Mimochodem, přemýšlím i o založení nějakého extraoficiálního fotoblogu, akorát se pořád nemůžu rozhodnout. Taky bych už mohla obnovit fanblog GG, ale pořád se mi nějak nechce....
Iris.

Hey light fixture, you are much too bright

5. dubna 2012 v 22:40 | Iris
B. (zasněně) To jsou schody do nebe....
T. Nebo do dalšího patra.
B. Ty taky všechno zkazíš!!
Co dodat. Celkem úspěšně jsem ukončila druhý trimestr. Zpráva o studiu dopadla (ještě, zatím) skvěle, i když tam nějaké to "zaváhání na začátku trimestru", o kterém se pár profesorů zmínilo v hodnocení, samozřejmě bylo. Mimojiné jsem se dozvěděla, že se bojím žíněnky a nových výtvarných technik a že v třídním kolektivu se "ztrácím před očima". To by bylo snad všechno na toto téma.... Ach, ještě něco. Šprtce její další prvenství přeju.
Nové boty!!
No a co se toho ostatního týče, docela to všechno ujde, i když bych samozřejmě chtěla mít důvody k ještě větší spokojenosti!! Mám velikonoční prázdniny, a v sobotu odjíždím s tátou za prarodičema do Nové Bystřice. Z nějakých neznámých důvodů mám z toho.... no, celkem rozporuplné pocity. S tátou plánujeme plánovat (dají se tahle dvě slova vůbec použít za sebou?!) letní zájezd do Maďarska - do Budapešti a tak, a s dědou a babičkou nejspíš opět prohodím pár slov, typu co škola, jestli a jak hraju na klarinet, jaké mám úspěchy a tak, včetně oblíbené a trapné otázky "a Terezko, co kluci??", jíž pokládá snad každý důchodčí příbuzný. No ne?! A odpovědi bývají nucené, trapné, a nucené (a opakované :-D). Nevím jak vy, ale já vždycky plácnu něco typu "no, dobrý".
Kromě tohohle zabijáku času neplánuju o prázdninách už nic. Vrátím se v pondělí, a potom se už jde zase do školy. Musím si doplnit všechno učení. Ve čtvrtek jsem chyběla, a tohle úterý se mi to vymstilo - při češtině, když mi přímo před nosem přistál "minitestík" s jednočlennýma větama a nějakýma ekvivalentama!! Pokoušela jsem se protestovat, tak jak to dělám vždycky, ale nějak to nedopadlo:
*vyděšený výraz, zvednutá ruka v prapodivné křeči* -Paní profesorko, vy jste měli minulý čtvrtek češtinu?!
-Ano, Terezo, to většinou ve čtvrtek míváme.
-A-ale já jsem tady nebyla!! Já to neumím!!
-Tak to máte blbé. Chyběla jste jenom jednu hodinu, tak jste si to měla doplnit!!
*zoufalství, pokus o hypnotizaci úplně všeho - hlavně vlastního mozku!! - Chmprmfrr arrghhh (tento zvuk v různých obměnách vydávaný po celou dobu psaní testu).
No co. A. mi už půjčila sešit, abych si ten odstaveček mohla opsat. A navíc, na konci trimestru se většinou nejhorší známka z testu škrtá - ale to bych na žádný nesměla chybět. A taky psát slohovky jako pominutá, což já vlastně už dělám. To mi připomíná - můj článek o lyžáku byl opravdu otisknutý ve školním časopisu, a už jsem i mezi oficiální skladbou redakce. Článek je opravdu dlouhý jako prase, zabral 4 stránky. Takže sloh opravdu píšu jako šílená.
Minulý čtvrtek. To jsem byla v České Lípě, na krajském kole soutěže dechových nástrojů. Bylo to skvělé!! Mimojiné jsem poznala spoustu skvělých spolužaček z mojí klarinetové-flétnové třídy a společně jsme jim tam prý zničily křesla, jak jsem se v pondělí dozvěděla. Taky jsme s D. napsaly vzkaz na záchody.
Nad stojanem na papírové ručníky stálo:
NEPOUŽÍVAT PAPÍROVÉ RUČNÍKY JAKO TOALETNÍ PAPÍR!!!
Co myslíte?? Po důkladné prohlídce kabinek jsme zjistily, že toaleťák je nepřítomný. Tak jsme při dlouhém čekání na to, až přijdeme konečně na řadu, napsaly růžovou fixou:
TO BY HO SEM ALE NEJDŘÍV MUSEL NĚKDO DÁT! VAŠI SOUTĚŽÍCÍ!
A při další (nutné) návštěvě záchodů tam toaleťák už byl. Což znamená, že naše přání bylo vyslyšeno!! Bože :-D.
Co se týká mého úspěchu (který nepochybně budu vyprávět prarodičům), skončila jsem na druhém místě. V kategorii jsme byli tři, dva z naší třídy. A dva jsme byli na druhém místě a jeden první. Naštěstí od nás. Akorát škoda, že to 1. místo bylo bez postupu!! Výjimečně nejsem nepřející.
Ještě pár slov k zájezdu se sborem do Seifhennersdorfu, který proběhl minulou sobotu: Únava!! Bylo to neuvěřitelně únavné, hlavně co se týče komunikace. Mimochodem, byla jsem označená za nespolečenského člověka. A taky za oživlou mrtvolu. V hlase jsem byla sama, protože K. nemohla doma najít pas a profesorky - včetně mojí matky - nejely. Ubytovaný jsme byli v učebně biologie, kde se dalo najít snad všechno; od vycpaných ptáků po ženské pohlavní orgány a 3D model viru HIV. A byla tam zima jako v chladícím boxu!! Ten "talentefest", který jsme museli sledovat, byl víceméně nudný, ale třeba interpretace písně 21 Guns na zobcové flétničky mě celkem pobavil. Programu, který jsme dostali, jsem moc nerozuměla, a moderátorce už vůbec, takže jsem seděla, klepala nohama (ach ta nervozita) a užívala si přítomnosti nejmenovaných lidí. Mimochodem, mám superbáječnou fotku. *Nejmenovaný člověk* mě vyfotil v autobuse ze vzdálenosti cca. 10 centimetrů. Na fotce vypadám jako ospalá polomrtvá činčila (činčily byly v té učebně biologie taky, dohadovali jsme se, jestli jsou tuhé, nebo jenom tak vypadají).
Konec!! Dobrou noc, a veselé Velikonoce (i když tato přání nemám ve zvyku). Sledujte blogy.
Iris.