Červenec 2012

Smějete se mi, že jsem jiná? Já se směju vám, že máte všichni stejný citát na blogu

12. července 2012 v 22:36 | Iris
Prý je nejlepší jenom tak zapisovat svoje myšlenky - tak, jak plynou za sebou, ničím nerušeně. Jenomže to v podstatě vůbec nejde, protože když se už o něčem rozepíšete, tak jenom tak nepřestanete a nechytnete se nového a mnohdy úplně jiného tématu, další myšlenky, která vás napadne. Ještě jsem to nezkoušela, ale myslím, že to tak je. Takže mě teď toho moc nenapadá :-D.
Jo.... Už mám nový foťák. Takový černý Sony. Drahé jako prase to bylo, zvlášť proto, že jsme si to nechali pojistit na dva roky navíc, jelikož já jsem děsná a jsem schopná to někde nevědomky rozbít. Plus ta paměťová kartička - taková malá osmigigová mrška. Když se mě ten prodavač ptal, jestli mám doma nějakou paměťovou kartu, řekla jsem mu, že myslím, že mám jedno-megovou, čímž jsem ho přivedla trochu do rozpaků (ale já se nestydím za to, že tomu vlastně vůbec nerozumím :-D). Hlavní je, že foťák fotí a je na akumulátor. Nemám ráda baterky, zvlášť ne ty vybité, asi tak dva dni fungující v mém bývalém foťáku. Ještě bych se na tom velice ráda naučila natáčet videa, abych si mohla ve školním roce dělat to Videodiary. Na blog to dávat nebudu - bude to jenom pro mě, abych věděla, jak jsem kdy vypadala a mluvila :-D. Určitě bude sranda, až se na to budu někdy dívat.
Hold in your breath
'Til you thought it through
You foolish child
Poslední dobou se objevuje na blozích hodně takových těch "30/50/365 days challenge". Občas si říkám, že by mě to celkem lákalo, zvlášť to, kde můžu vyjádřit svůj zvrácený názor na některé věci. Ráda si dělám srandu z věcí, které zná (a uctívá, i když v tomto případě to zní komicky) hodně lidí. Na druhou stranu mě u toho děsí to každodenní psaní. Zdá se mi to velice brutální. Například - kdo to potom komentuje?! Na oficiálním blogu nalovím tak 3 komentáře za týden (když je to zrovna méně šťastný týden), což znamená, že by komentovaný byl každý třetí článek (p r ů m ě r n ě, samozřejmě :-D). Nebo - sice sedím každý den u pc, ale nemám náladu plivat pořád nějaké kvalitní články - někdy mi stačí půl hodiny hrád 3d tunel a další půl hodinu odepisovat na Alíkovi devítiletým holčičkám, které chtějí být moje "internetové kamarádky" (nechápu, jak je to možné, když mám tak odstrašující vizitku). Takže bych to buď řešila tak, že bych si to jednou za pár dní přednastavila - ale to bych musela psát někdy třeba víc článků za den - nebo tak, že bych jednou za tři dni spojila víc témat & dní dohromady. Bylo by to mešuge, ale když se nad tím zamyslím.... Proč ne :-D.
Problémem by bylo taky najít nějakou inteligentní challenge, do které bych byla ochotná se zapojit, takže jak to tak vidím, zas budu *miss děsně originální* a vymyslím si svojí (jako s dotazníkem na starém blogu). Uvidíme. Třeba to ještě dopadne tak, že to budu psát sem na blog.
Například jako odpočinek mezi psaním začátku knížky. Ano, já jsem se do toho dala. Akorát to nejde vůbec rychle, neumím si představit, že to do konce prázdnin opravdu stihnu!! Pořád nemám druhou dějovou línii, kterou nezbytně potřebuju k tomu, abych mohla psát dál. Dneska jsem měla ten sešit, do kterého píšu takové ty "pracovní záležitosti" ohledně té knížky, celý den po ruce, dokonce to bylo to jediné, co jsem měla po ruce, ale napsala jsem do něj pouze pár perverzních krátkých básniček o kočkách a začátek básničky o volech a pávovi. Což je samozřejmě super, ale to teď nepotřebuju. Kdyby tahle múza přišla, když jsem potřebovala nějaké umělecké plivátko pro přemíru zmatených citů (tzn. duben a květen), byla bych asi šťastnější, ale na druhou stranu, když už tu ta múza je, proč jí nevyužít, že?! No, a tak až dopíšu tenhle článek, půjdu se poradit s babičkou, která mi tenhle celý nápad předala. Hlavně to, že se mám snažit napsat to do konce prázdnin, protože jinak začne školní rok a já už to nedopíšu. Znám to, minulý rok jsem začala psát 20. srpna, rozplánovala jsem si všechny kapitoly (mělo jich být osmnáct), a celé jsem to vzdala na začátku těchhle prázdnin - s tím, že jsem u desáté kapitoly, píšu to už skoro rok, kouknu se na to vždycky jednou za čtrnáct dní (nebo za měsíc, když jsem víc busy), všechno je to strašný a navíc každou druhou kapitolu mám jiný písmo, což svědčí o tom, že mi to vlastně nesvědčí. Ve školním roce můžu psát maximálně krátké povídky a básničky - což taky zkusím, pokud teda nebudu naštvaná na všechnu svojí literární tvorbu, když se mi ta knížka o prázdninách nepovede, s čímž musím samozřejmě taky počítat.
To by bylo všechno z mých osobních výlevů, hurá!! A teď už jenom pár slov k mým narozeninám (ajaj :-D zpětné proslovy, to je moje): vezmu to krátce. Tatínek (nepoužívám často tohoto označení, to jenom, že jsou ty narozeniny :-D) mi sehnal nové cd od Reginy Spektor - What We Saw from the Cheap Seats. kdybyste náhodou nevěděli, jak se to jmenuje.:-D Doporučuju pro poslech, je to i na YouTube. Plus jsem dostala ten foťák, tašku plnou sladkostí, poníka (se svítícím rohem, ale to byste museli znát My Little Pony - FiM) a oblečení (mimochodem tričko s nápisem Blondes Rock!!)
Takže jsem s p o k o j e n á a to je hlavní ;-).
Na závěr nějaká to fotka.
Iris.

I am a child, it's too soon

6. července 2012 v 15:03 | Iris
Ano, dneska je mi třináct. To znamená, že už konečně můžu legálně používat Tumblr.com nebo si třeba můžu založit blog na Blogspotu. (Jednou jsem ten blog na Blogspotu zkoušela, ale vyhodilo mě to s mým pravým datem narození. A já jsem přece čestné děvčátko a nelžu.) Kdybych žila v nějaké anglicky mluvící zemi, byla bych ode dneška teenager. Taky si můžu konečně přečíst stará čísla časopisu Šťastná třináctka z pohledu pravé třináctileté kvočny stresující se proto, že s nikým nechodí, pro které redakce časopis, který se už (naštěstí) nevydává, psala, a cítit se při tom konečně strašně důležitě.
Cigarettes and lies
I am a child, it's too soon.
Na oslavu příchodu léta jsem si obstarala dva toxické časopisy. Bravo GIRL a nějaký Joy beauty speciál, nebo co. Udělala jsem to tak i minulé léto (ty předchozí roky jsem si tyto časopisy asi kupovala pravidelně a brala jsem to vážně) a líbilo se mi to, takže jsem to zopakovala. Co jsem se dozvěděla?? Kluci na mě letí kvůli mému IQ (zajímalo by mě, jestli pravidelné čtenářky úžasného BG vědí, co to je) a abych "sbalila svého idola", mám mu skočit na záda. Všimněte si, jak jsou tyto dvě informace maximálně rozporuplné. A v Joyi jsem si přečetla, že si mám koupit samoopalovák za šest stovek. + Nutno podotknout, že k oběma časopisům byly jako dárek tampóny.
Článek o mém zakončení roku jste si asi už přečetli. Bylo to celé tak trochu ujeté a psycho, zvlášť ta několika-kilová igelitka s učebnicema, kterou jsem táhla rychle domů, abych se ještě rychleji vrátila do školy a stavovala se pro A., což bylo maximálně složitý, protože jeho třída nějak rozbila dveře k nim do třídy a tak nejdou otevřít, zvlášť s mým umírajícím temperamentem a sílou, díky nimž vzbuzuju ve svém okolí pocit, že jsem v posledním tažení. A zvlášť na konci roku.... Ale stejně mi to připomíná, že nikomu skákat na záda, abych získala jeho pozornost, nemusím, teda spíš ani nemůžu. Ach jo, to mi bude zase celé prázdniny vrtat hlavou, toto :-D.
Mimochodem, El. zmiňovaná v tomhle článku nejspíš odchází. Ani se nerozloučila. Trpěla jsem jí ty její hnusný kecy dva roky a když se s ní na konci roku nikdo nechtěl bavit (to víte, zase nastal takový zvrat - vlastně ani nevím, jaký), ještě jsem se s ní pokoušela navázat kontakt, čistě z nostalgie mně vlastní. Jestli příští rok znova nastoupí, ať si mě nepřeje :-D. A vůbec, ať si mě nepřejou všichni, kteří se se mnou ani nerozloučili a nedali mi svoje číslo, i když jsem se ho z nich během celého školního roku snažila jemně a decentně vytáhnout.:-D I am a child, it's too soon....
A nyní už pár nostalgických fotek. Pokusila jsem se vybrat jen ty s "rouškou anonymity". Takže jich je málo. Chtěla jsem to zcenzurovat!!
Iris.

Ještě pod pražským metrem.