Raindrops are falling on my head, but that doesn't mean that I'm dead

25. října 2012 v 13:25 | Iris
You don't knou but that's okay
You might find me anyway
Don't you know that I
Belong arm in arm with you, baby
In a town that's cold and grey
We will have a suny day
Don't you know that I
Belong arm in arm with you, baby
Regina Spektor, Raindrops, Soviet Kitsch (2004).
Dneska je to přesně dvacet dní od té doby, co jsem napsala posledně. Takže (i když vím, že tohle tady nikdo nečte, a stejně tomu bylo i s minulý článkem, na který se nyní chystám odkazovat), zmiňované pokažené testy byly opravdu pokažené, protože z fyziky jsem dostala tři body (a to je špatný, i když se jedná o mě a fyziku) a ze zeměpisu šest (a to je taky průser, ale když ona tam byla ta slepá mapa....). Školní přiležitostný orchestr a jeho vystoupení dopadlo dobře, hrát jsem zapomněla asi jenom tak jednou dvakrát, a toho si nikdo nemohl všimnout, protože to byl prostě detail. Takže dobrý. Bylo to minulou sobotu. Víkend v tahu, protože dopoledne jsem šla jako dobrovolnice pomáhat na den otevřenejch dveří. A potom v neděli jsem musela uklízet a třídit svoje papíry. No neumíte si představit, kolik jsem toho natrhala (nemáme skartovačku) a vyhodila. Mám asi tak o pět kilo lehčí pokoj. Ale kolik toho tady ještě je....!! Doufám, že to nikdy nevyjde na jevo, protože se mi to nechce zase třídit.
Kabelka na léto.
Před deseti dni jsem měla svátek, no "oslavila" jsem ho na výletě se třídou někam do přírody. Super, celý den se patlat v lese a sbírat vzorky do laborky a vyplňovat perem přimrzlým v ruce nějaké pracovní listy, o kterých vím velké... nic. Dílna na téma Voda. Den nato jsme museli ve skupinkách vypracovávat prezentaci o vodě, buď z biologickýho, geografickýho, chemickýho nebo fyzikálního hlediska. Já jsem byla v tý skupince na chemii - no dalo by se říct, že jsem si to tak trochu vydupala, protože ty ostatní obory se mi zdály buď nudný (zeměpis a biologie) nebo odpudivý (fyzika). Akorát jsem byla s debilama. No ale bylo super celý den pobíhat neuroticky po škole v bílým laboratorním plášti a tvářit se, že jediná moje opravdová starost je červená bromkresolová zeleň a to, že nemůžu najít osm stejných zkumavek. A taky tvrdá voda v českých domácnostech. Chemie je můj oblíbený předmět. A výtvarka. Ostatní poslední dobou moc ne.
Teď mám prázdniny. Ty podzimní prázdniny - naštěstí jenam dva dni. Ne že bych milovala školu, ale nesnáším, když jsem bezprizorní, protože to potom sedím hodiny u počítače a někdy ani nezvládnu napsat článek. Achjo. Odpoledne (já vím, že je odpoledne, ale já jsem vstávala v půl jedenáctý!!) asi půjdem na návštěvu ke známým. Mají dvě "malý" děti (asi tak první a druhá třída, a jsou to holčičky). To bude desperate, ale stokrát lepší než nemít co dělat. Já vím, mám si vytřídit ten svůj bordel. Ano - stokrát radši ke známým s malýma dětma.
Dneska má být deset stupňů a zataženo a pršet. Venku je nádherná bílá mlha. No a zítra má sněžit. Jedeme s mamkou do Harrachova, a tam bude ještě hnusnějc - já mám ráda ošklivý a zatažený počasí, ale bouřky a takový ty přívaláky mě děsí. A musím k tomu být ve správné náladě, a když mám splín, tak mě naštve i slunečno.
Nedávno mi napsala babička z Ameriky. Moje nejmilovanější babička mi na začátku září odletěla do San Diega a teď tam asi háčkuje. Stýská se mi po ní, protože ona mi v dětství zastupovala tatínka, protože ten tu pro mě nebyl a už asi nikdy nebude. Ale jsem ráda, že šla babička za svým snem, a že je šťastná, spokojená a v pořádku (*klepu do stolu*) - a že má v plánu se vrátit.
Toto je asi už všechno. Věříte horoskopům? Já jsem teď šla hledat to počasí, abych se přesvědčila, že u Semil bude hnusně, a zasekla jsem se u horoskopů. Já jim nevěřím - jak můžu mít dneska ideální den pro romantiku ve dvou?! A píšou mi, že aktivita vhodná pro dnešní den je rozmazlující péče o tělesnou schránku. Takže než vyrazím za dnešní párty u známých, vytrhám si po čtrnácti dnech zase obočí :-D!!
A teď pár vzpomínkových fotek.
Iris.

V Balatonudvari. Tu šálu nosím doteď a ty boty mám teď ve škole jako přezuvky. Pokaždý si vzpomenu....
Tam na tý malý židličce na konci chodby jsem málem blila (sprominutím).
Věšák sušák
Les to zaostřilo a ten náprstník ne. Ale to asi vidíte sami.
 


Aktuální články

Reklama