Ples?

16. února 2014 v 12:06 | Iris |  Tajné postřehy
Přečtěte si tenhle článek, který jsem v pátek spatlala a jsem na něj pyšná, protože jsem ho spatlala velice rychle a pak jsem ještě stihla všechno možné. Bohužel, ta čtyři přečtení ze včerejška jsou všechna ode mě. Nikdo nečte dlouhý články. Stejně jako nikdo nekouká na třičtvrtěhodiny trvající videa dvanáctiletých holčiček, v nichž vykládají, jakou dekorativní kosmetiku obdržely k Vánocům. Včera jsem něco takového rozkoukala "v rámci socioblabla něco výzkumu" a celkem mne to bavilo. Vypla jsem to jen proto, že se mi zdálo zvrácené věnovat čas něčemu takovému!! Cítila bych se jako nevětší zabiják času.
Páteční až sobotní akce rovná se maturitní ples. Tedy první ples, kde jsem se objevila, velká historická událost!! A to bych tam správně chodit ani neměla, jelikož jsem neabsolvovala žádný taneční kurz, ale maminka je maminka a maminka je teacher. Takže jsem se napatlala mejkapem a šla to omrknout (slibuju, slovo patlat už dnes nepoužiju).
Ze začátku jsem vůbec nevěděla, co budu na plese dělat. Měla jsem tam zarezervované jedno křesílko, na které jsem si položila svetřík a šla dál, jenže pak si na to křeslo sedl někdo ze sexty a, ucítiv můj svetřík pod jeho pozadím, začal s ním házet (s tím svetříkem!) a tak jsem tam trapně musela nakráčet a říct "ten svetr je můj" a hodit ho na jinou židli. Ach, kdyby se něco stalo s tím černým svetříkem, dlouho bych si to vyčítala! Copak nějaký svetr může za mou blbost? Diskutabilní!


(Pokud objevíte, že tu mám nějaké písmenko zdvojené, tak za to nemůžu já, ale akuklávesnice, nedá se do ní pořádně bouchnout bez toho, aby vám vyhodila dvojitý znak!!)
Ples se mi zdál nudný do mé první návštěvy toalet, kdy jsem málem narazila do obřího zrcadla. Pak jsem si roztrhla silonky a vytekl na mě záchod. Ale všechno je to moje vina, neměla jsem si kupovat silonky za 120 korun, ale ty za desítku a koupit si jich dvanáct. Pak jsem sice měla s sebou náhradní punčocháče, ale ty byly neprůhledný a šedivý a tudíž jsem si je nemohla ani za nic oblíct k černým třpytivým šatům. (netuším, proč jsem si je vlastně brala, když jsem si je pak nemohla oblíct) No a tak jsem od deseti až do půl druhé chodila se stále se zvětšující dírou, která ve svém nevětším rozmachu sahala od kotníku ke stehnu. Ale buď si toho nikdo nevšiml, nebo mne pomlouvali v tichosti.
Záchod na mne vytekl, protože byl ucpaný a už skoro přetékal a já to ještě jednou spláchla. Byl to fakt nemožný pocit. V jednom momentu škub! punčochy a šplích! záchod. A baf! zrcadlo, když jsem vyšla z kabinky.
Přesto jsem neztratila exkluzivní pocit a nadále jsem scházela schody "jako filmová hvězda", s rukou elegantně položenou na zábradlí - protože jinak bych se na pěticentimetrových podpatcích zabila. Ach, jsem poleno!
Nicméně, budu na to vzpomínat s radostí. Byla to milá akce, i když jsem se vrátila domů ve dvě a bolely mě nohy.

Další věcí jsou olympiády ze všech možných předmětů, na něž teď chodím pořád. Vlastně jsem se letos zúčastnila skoro všech; kromě biologie, fyziky a chemie, které nemám ráda, a němčiny a francouzštiny, které nemám vůbec. V úterý mě čeká zeměpis a celkem se toho bojím, ale na druhou stranu vím, že o nic nejde. Navíc se omluvím na celý den ze školy. Snad. Jsem na tohle hrozná. Ale v úterý nemáme ve škole stejně nic zajímavého. Kromě hrozné tělesné výchovy. (pohyb je důležitý a každý by měl být rád, že se může pohybovat, ale skákat přes kozu fakt nechci - stejně to končí vždy jen posunutím kozy)
A vždy mne fascinuje olympiáda z českého jazyka. Posledně jsem psala divoké líčení na téma Jak jsem si osladila život, a asi se jim to moc nelíbilo, protože mi za to strhli dva body. Nebo to nebylo líčení - s těmi útvary jsem vždy měla problém.

A taky si musím najít něco, co budu recitovat na recitační soutěži. Vůbec nachápu, proč jsem se do toho navrtala. Asi jsem prostě chtěla ukázat, že se umím naučit celou Zdechlinu nazpaměť a že jsem tím pádem děsně kontroverzní a stylová a nechutná. To, že si pak budu muset hledat jinou báseň, mi nedošlo. Ach. Asi budu recitovat výběr z Básniček od srdíčka. Pamatuju si, že je tam něco o tom, že zelená je barva jara, komu mohla, tomu dala. To je dost kontroverzní. Ach, co si to namlouvám. Stejně skončím u básně o Lichožroutovi. Mám na sebe moc vysoké nároky.
Zkrátka, měla bych udělat spoustu věcí a nevím, co dřív, a tak nedělám radši nic a píšu tyhle články, které tu nikdo stejně nečte, a i kdyby je četl, je mi to k ničemu, když jsem si zavřela komentáře.
Zde máte jednu píseň od Reginy Spektor. Už jsem ji sem dávala určitě nejmíň třikrát, ale to nevadí, protože je stále plná srdcervoucích věcí. (příliš srdervoucí?)
Vaše Iris, která roztrhla a vyhodila silonky za sto dvacet korun.
 


Anketa

kOLiK wÁm jE???

0-9 14% (6)
10-15 46.5% (20)
15-20 30.2% (13)
víííc než 20 9.3% (4)

Aktuální články

Reklama