Vivat jaro

13. dubna 2014 v 21:02 | Iris |  Tajné postřehy
Tak trochu přemýšlím o to, zda je můj oficiální blog vlastně stále správně v kategorii "deníček", když můj opravdický deníček sedí (dosti nepohodlně) v poličce vedle knihovny a ony deníkové článečky, které mám potřebu zveřejňovat na síť sítí, se objevují pouze tady - sice velmi zřídka, ale objevují. Vzhledem k tomu, že jsem svůj blog přihlásila do autorského klubu, a tam napsala, že jsem deník, tak o tom rozmýšlím. Jinak je mi to dost jedno, je to jen jedna z těch naprosto nepodstatných věcí, jimž věnuji svůj čas.

Původně jsem teď chtěla hrát na klarinet, ale má lenost spolu s rýmou okupující mé rozkošné dutiny vyhrály a tak nyní sedím u notebooku a plním opět tento blog svým denííííčkem! Ale ještě jsem upravila spoustu fotek v Photoscapeu a taky, což je velice záslužné, jsem si udělala první část cvičné úlohy do ústředního kola olympiády ve španělském jazyce. Buď je to zkrátka jednoduché, nebo jsem tomu neporozuměla... Ale to se snad dozvím zítra. Jestli se z mé rýmičky nevyklube nějaká jiná roztomilůstka. :-X

Ano, to jsem nezmínila. Oslabuje se mi imunita a prý je to jarem? Nemyju nádobí! V březnu jsem byla nemocná, to bylo zrovna po recitační soutěži (o níž bych mohla psát dlouho, ale nechce se mi, jelikož tak trošku serioznější článek jsem napsala zde, prosím), a byly prázdniny, takže jsem je strávila v posteli s virózou. Nyní na mne vlezla tato obludka, do níž liji nosní sprejík a krční sprejík. Potřebuji preventan! Jsem převelice líná na to, abych kousala nějaké plody našich krytosemenných rostlin!


Každopádně, každá má viróza je malým dramatem. Jsem nervák a hypochondr a vůbec tak nějak divná. Takže, tady to zlehčuju, ale ve skutečnosti každou chvíli kontroluji, jestli nemám horečku. Což je dosti složité, zvláště když mám hrůzu z teploměrů.

Kromě strachu o můj zdravotní stav je dalším mým koníčkem vyhrávání olympiád, přesněji krajských kol. Nechci se chlubit, pouze to konstatuju, jelikož z tohoto faktu mám radost, kterou bohužel neumím správně dávat najevo. Vlastně bych to celé neměla tolik dramatizovat... Vyhrála jsem pouze dvě olympiády, a obě vedou do celostátního kola, které nebude vůbec, ale vůbec, ale vůbec legrací. Alespoň jsem si ale dokázala, že na to mám, přesněji že na něco mám. Přinejmenším, slohová část olympiády v českém jazyce je vždy masakr. Naštěstí, já jsem už celkem omlácená, co se týká slohu, a tak jsem schopna stvořit celkem ucházející fejetónek o pizze ze školní jídelny v dobrém čase, navíc na deset bodů. Musím se pochválit, tohle je dobrý.

Když jsem u té smradlavé samochvály - můj referát! Můj velice natěsno psaný referát, o němž si prosím už někdo konečně přečtěte tady! On dopadl tak neočekávaně dobře, že tu rýmu mám snad za to. Dostala jsem z něj desítku (prosím, nedivte se našemu atypickému hodnocení - prostě nejlepší známka). Kultura První republiky mi opravdu přinesla štěstí, i když byla psaná ještě předtím, co začali vysílat stejnojmenný seriál na čt1 a dokonce ještě předtím, co jsem našla doma Čítanku české a zahraniční literatury 1900 - 1945. Dala jsem mission impossible. Příště už stejně neprokrastinuju (kecy!).

Co psát dále? Blíží se teplé doby, kdy bude takové teplo, že nebudu moct nosit svetříky, ale jenom tílka, tedy to, co jsem po zbytek roku nosila pod svetříky. Samozřejmě s podprdou, ale i tak je pro mne vždy přechod ze zbytku roku na léto dost šokující a hlavně obnažující. Po dvou týdnech mi to už ani nepřijde... a po dvou měsících mám chuť na sebe navléci modré svetroidní šaty se silnými, černými zeštíhlujícími punčochami, u nichž ani nevím, kolikátý mají den. Ale budiž, léto je krásné, když se zrovna nemusím svlékat do bikin a opalovat.

Šíleně ráda bych četla. Dokonce mám v hlavě takový imaginární seznam knih, které mi leží v knihovně a ráda bych si je přečetla. Nevím, čím to je, že nečtu. Jsem zkrátka busy? Nebo pouze líná? Každopádně, můj seznam se každým dnem rozšiřuje, navíc jsem vyhrála v olympiádách asi čtyři poukázky do knihkupectví (nebo papírnictví nebo sportovního obchodu). Tak přemýšlím, co si koupit. Jelikož se snažím učit se norsky (jde mi to podobně jako to čtení, ale tohle je prostě proto, že jsem busy), mohla bych si pořídit nějakou severskou detektivku. Nevím. Nevím. Hlavně to nesmím nechat propanout, jako jsem to udělala vloni. Nebo s poukázkou do Orsay. Ale copak se divný vestičky dají číst? (Kecám, hadry mám ráda a utrácím za ně mnohem více, než za knížky, takže nejsem ta pravá intelektuálka.)

No nic, už končím. Za pár měsíců se opět ozvu. Nyní jdu rozmýšlet nad nadpisem a taky se trošku učit na zeměpis, i když, jak říkám, kdoví, co bude zítra?!
Iris
Don't Leave Me v ruštině, je to roztomilé. :3 (A YouTube má nějaký problém nebo co.)
 


Aktuální články

Reklama