Květen 2014

Melancholický žvást

31. května 2014 v 22:49 | Iris |  Tajné úvahy
Dobrý večer.
Už delší dobu mám melancholickyžvástající náladu, která se občasně střídá s chutí podrazit někomu nohu a chutí skočit někomu okolo krku (a věřte mi, to druhé je v mém podání skutečný vražedný manévr). Možná to bude premenstruační syndrom - ačkoliv je mi jasné, že není úplně ideální zveřejňovat v éteru detaily o procesech v mém těle a jejich kalendářních datech. Když jsme u těch dat, za chvíli mi bude patnáct a to bude teprve tuna melancholických blemců. Těšte se!!
Mám kamarádku a díky ní si tak trochu začínám uvědomovat, že můj život není poháněn žádnou empatií nebo dobrosrdečností, ale čistým egoismem a vypočítavostí - a taky děsnou neohrabaností a pomalostí, i když tady to s tím "poháněním" je vskutku metaforické. Doufám, že mne tahle kámoška neopustí.

Což je oslí můstek k motivu mé dnešní hořké a dávivé melancholie. Hrabala jsem se totiž v archivu (na tomto faktu není nic zvláštního, jelikož celý můj svět je jeden velký, střídavě hnijící a kvetoucí, archiv) a našla jsem tento článek. Jestliže chcete být v obraze, jen si ho klidně přečtěte, není tam nic sporstého ani kompromitujícího a pravděpodobně vás to ani nerozhodí - maximálně na vás může neesteticky a nemile onen pofidérní anglický nadpis a obrázek kolen z tumblru.
Tak tedy, když jsem tento prapodivný citový výlev pročítala, opravdu jsem se divila, zaprvé tomu, že se mi tohle někdy dělo, a zadruhé skutečnosti, že všechny detaily z tohoto období upadly ve středně hluboké zapomnění a nyní se nad nimi ani nerozčiluji, pouze je pseudo-psychologicko-filosoficky rozebírám.


Jujdananánku!

12. května 2014 v 18:36 | Iris
Drahá rezi, včera váš blog navštívilo 0 lidí. Tento nápis na mne zeje z úvodní stránky pokaždé, když se na ni podívám - a dnes mám na toplistu okolo osmdesáti lidí. Devět návštěvníků online! To byl vždy můj malý počítačový sen! Nechápu, kdo vybírá blogy na 'blog dne'. Předpokládám, že je to náhodné. Jinak by totiž možná konečně někdo vybral můj hlavní blog.
K čemu toho tedy využít? Mohla bych sem překopírovat svoje nejlepší články a bláhově čekat, že si je někdo přečte. Mohla bych se pokusit o rekord v komentářích, na svém prvním blogu jsem to zkoušela (bylo mi osm) a nasbírala jsem komentáře čtyři. Možná, že teď by se mi povedlo mít jich devadesát.
Všichni tito návštěvníci jsou spíše než čtenáři čísílky na počítadle, jelikož přijdou a zase odejdou. I já to tak dělám; zastavím se na 'blogu dne' a když mne nezaujme, zase jdu dál. Nemám otevřené komentáře - tím pádem nepoznám, zda si tu někdo něco přečetl.
Takže jsem se rozhodla tímto velkým klikacím obrázkem vás přesměrovat na blog, který je mým hlavním internetovým útočištěm. Funguje už od roku 2011 a řekla bych, že je tam toho celkem dost.

Prokrastinační kalendář, Báseň o rypoušovi, Mimino? a Stylový článek čekají na někoho, kdo si je přečte.
Vaše příjemně překvapená, ale dosti rozhozená
Iris