Červen 2014

Na kolotoči

27. června 2014 v 21:09 | Iris |  Tajné postřehy
Jsem rozpakoidní, opět.
Ano, po nějaké době jsem opět v rozpoložení, kdy ráda využiji tento blog jako veřejnou vylévárnu svých pocitů. Vzorová situace; jsem nachlazená, nemám vyluxováno, jako zvuková kulisa mi hraje SpongeBob v angličtině. Mimochodem! Strašně divná věc! Na dvou kanálech zrovna dávají tu samou epizodu, úplně tu samou! Akorát na jednom česky a na druhém anglicky. No, vlastně to zase tolik vzrušující není.
Studentka splnila 9 let povinné školní docházky. Studentka získala základní školní vzdělání.
Toť pravděpodobně největší zpráva posledních dnů - jelikož svou zprávu o studiu (neboli vysvědčení) jsem si přinesla domů již včera. Protože jsem premiantka.
To je také hlavní důvod mých rozpaků, už dlouho se mi vznáší v hlavě (a životem), že za úspěchy se platí. Včera jsem získala velké školní ocenění, stipendium, mandlový koláč a ještě jsem přednášela španělské básně na podiu. Ostatní seděli jako pecky a koukali se na mne. Plynulo jim vůbec něco hlavou? Ano. Třeba "to je kráva, ta si nedá pokoj".
Jsem z toho všeho šťastná, navíc mne všechno to, co dělám, baví - ačkoliv je mi teprve čtrnáct (ach! To číslo tak miluji a nechce se mi s ním loučit a jít se fotit na občanku), můžu tvrdit, že se "profesně profiluji", protože je to pravda. Sice nevím, co přesně bych chtěla dělat, ale je mi jasné, čím bych se zabývat nechtěla... ano, už zase macarátuji/odbíhám od tématu.

Dnes ráno jsem šla do školy, samozřejmě. Nikdo tam se mnou nemluvil a nikdo mne ani nepozdravil. Normálně jsem čuměla. A to, že nevědí, co mi mají říkat, není omluva; stačí třeba "ahoj".

Na tento kolotoč nikdy nezapomenu, ačkoliv jsem na něm málem gastrálně invertovala. Člověk, který se umí pořádně zatočit, nepotřebuje omamné látky ani hypnotika.

Můžu je mít u řiti, že?