Srpen 2014

Nostalgická, melancholická, sentimentální, smutná

9. srpna 2014 v 21:52 | Iris |  Tajné úvahy
Nostalgická. Melancholická. Sentimentální. Smutná.
Přesně tak na mne působí aktuální atmosféra srpnového večera. Mám psací stůl přímo u okna a právě si tak nějak uvědomuji, že mám vlastně docela pěkný výhled; takové poklidné sídliště, paneláky, rodinné domky, jednu hospodu, kterou nedávno nahodili na blankytně modrou (kýč), v dálce kostelík, ještě za ním nějaké hory (Jizerské? Jen tak tipuji, je ostuda, že si nejsem jistá.) Zeleně je zde také dost - můj výhled působí veskrze vyrovnaným dojmem. A to nebe!
...Ideální prostředí na psaní.
Mohla bych napsat nějakou nostalgickou, melancholickou, sentimentální, smutnou báseň popisující dnešní večer, pějící ódy na kostelíček, stromy a lásku, která zajisté probíhá v nejednom rodinném domku, a hořce kritizující dobu a životní podmínky bezdomovců/opilců válejících se okolo Tesca a prolévajících si těla krabicovým (ho)vínkem.
Nedávno jsem napsala takovou podobnou šílenost. Není zrovna o srpnovém večeru, jelikož jsem ji psala ještě v červenci, a nepěje na nic ódy ani nic nepomlouvá. Takže je to vlasně něco naprosto jiného. Ale nevím, jestli to vůbec někdy vypustím ze šuplíku. Měla jsem záměr si ji vystavit na nástěnku. Jenže mám pitomé nástěnky.
Potřebuji se totiž rozepsat, když už zrovna nehraju na klarinet (to bych měla!!). Slibovala jsem si, že toho tolik napíšu! Vždy před prázdninami mám hlavu plnou literárních námětů. Loni, předloni i letos jsem zahajovala dva měsíce volna s mírně rozmazanou osnovou velkého, dramatického románu v hlavě (a pomalu ji přesouvala na papír). Předloňský nápad se během psaní začal nebezpečně měnit z milé komedie "podle mého života" v drama odehrávající se na pustém a šedém sídlišti, tak jsem to utla, protože to mě samotnou děsilo.