Na tuhle "úvahu" (uvozovky kvůli tomu, že si nejsem jistá, jestli moje úvahy vůbec obsahují úvahový postup) se chystám už docela dlouho. Možná je divné, že ji i přes značný nedostatek úvah, deníčků a fejetonů na mém blogu oficiálním tlačím do tohoto zapadlého kouta; je to kvůli tomu, že nemám uspořádané myšlenky a tak netuším, co z tohoto článku vlastně vyleze. Nechme se překvapit. Mám chuť si někde neučesaně a bez osnov pustit proud všeho možného, co mne napadne, a nečekat žádné pozitivní ani negativní reakce, tzn. nečekat reakce vůbec žádné.
Ve druhých rozepsaných se mi chvěje (jo, chvěje, fakt dramaticky!) další povídka do Hřejivé výzvy; jsem s tím kouskem docela spokojená a dokonce se mi hodí na téma týdne, ale já mám prostě jakýsi blok a už poněkolikáté se pokouším napsat něco sem. Tak mi držte palce, ať se mi to povede. Během dnešní většiny dne strávené doma (bolení břicha a tak - ale do zušky se musí, i kdyby padaly krávy s háky, nedá se svítit) jsem si maličko uvědomila, co asi tak chci psát a tak to píšu. Prosím.
