Můj malý začátek února

3. února 2015 v 20:13 | Iris |  Tajné postřehy
Rozhodla jsem se přeplácnout ten podivný článek, jež jsem spatlala minulé pondělí, dalším podivným článkem. Je úterý večer, za čtvrt hodiny začínají Simpsonovi, mám otevřenou svou "odbornou práci na dějepis" a cpu do sebe zdravé pomerančové sušenky, které jsou děsně dobré, ačkoliv se skládají výhradně z cereálií, malebné to slovo odvozené od jména bohyně Ceres! (to jen abych se v tom lépe orientovala, až si to po sobě budu o pár měsíců/týdnů/dní později číst znova a kroutit hlavou nad obsahem)



Koukáte, jakou kočku mám na ploše, že? Odsud.

Mám Námět Hurá! Tato slova patří úkolu jednačtyřicátému výzvy Hřejivé. Jeho náplní je totiž napsat něco ze žánru, jaký jsem ještě nikdy nepsala. No, pokud nepíšu nějaký žánr, činím tomu tak, jelikož mi to nejde nebo to prostě psát nechci. A vlastně ani nevím, do jakého žánru se dá zařadit to, co píšu. Mamka říká, že je to "depka", ale to asi žánr není, že? Tak jsem si nakonec řekla, že všechny moje (více či méně dějové... spíše méně, pravda) příběhy shrnu do provizorního žánru končí to špatně nebo otevřeně. Zní jako matematický interval, že? Co kdybych tedy napsala něco s dobrým koncem? Ach, to bude tak těžké! Nojo. Dala jsem dvě pochybné školní žurnalistické dílničky (hejtuji představu toho, že bych někdy pracovala v novinařině. Je to hrůza, shon a komerce... co to ze mě mluví, sakra?!), tak nějakou výzvu dokončím snadno, ne. Vážně, všechno ostatní už mám napsané. Kromě posledního úkolu na téma Konec - v mém plánu je napsat hustou, ale ne příliš dlouhou bilanci. Až v březnu. Jestli se toho dožiju, že.
Taky berete jako hořký fakt, že svět může kdykoliv skončit? Podle mě je důležité se s tím smířit. Nepodporuji žádné konspirační teorie nebo tak (existujou ilumináti? Je Měsíc hologram? a tak dále, obvykle to pokračuje mimozemšťany a končí kruhy v obilí a v tu chvíli začínám protáčet oči a odcházím, protože na to nevěřím, přátelé), ale tohle je celkem logické, ne? Jsem přesvědčená, že svět se zhroutí vlivem technologií. Co se stane, když padne internet? Elektřina? Nedejtebohové, když přestane téct voda? Já osobně bych se zbláznila. Hlavně z toho posledního. Byla bych na nerv a to občas hlásám, že by se mi líp žilo před sto lety (ehm... to byla válka, tak stop, zpět, před devadesáti). Když bylo téma týdne Život bez internetu, silou jsem se držela, abych nevyplodila další tuctový článek o tom, jaké je internet zlo, leč nutné.
Konec řečí o konci světa.
Píšu svou první odbornou práci. Když nepočítám dva dějepisné referáty, které oba vznikaly necelé dva dny před odevzdáním a jež jsem zaplnila prázdnými výrazy a kecy typu "bohužel zemřel mlád" nebo "napsal tolik knih, že se to snad ani nedá spočítat". Je o životě mé prababičky a myslím, že se mi to ještě nezačíná vymykat zpod kontroly. I když... jde napsat historickou odbornou práci bez politického zaujetí? Ač jen zdánlivého? Co když sama skutečnost zní politicky nakloněně? No každopádně, tohle teď není to nejdůležitější. Mnohem víc bych si přála to dopsat. Prostě to dopsat.
Pak mě čeká ještě práce o kosatci žlutém. Biologie... to bych také nerada pokazila. Je to předmět, v němž jsem ztracená ještě více než v pražském metru. Proč se učíme o něčem, co se děje uvnitř nějaké malé buňky? Naprosto abstraktní. Fotosyntéza. Nechápu, jak se mi mohlo povést dostat z testu na toto téma šest bodů. Juhůů. Toť můj projev radosti.
Taky jsem překroutila historii židovského národa pod římskou nadvládou, kvůli tomu, že jsem se na test zapomněla učit o tomto období. Naštěstí, náš dějepisář neopravuje testy příliš rychle, takže výsledek ještě neznám. Osm? Sedm? No, snad se mi povede aspoň ta odborná práce.
Dnes jsem utrácela peníze. Za šminky! Normálně jsem si pořídila nějaký Imperiální Makeup Pale. Byl drahý - ale jako jediný ladil s mou pletí. Myslím, že by kosmetické značky měly obohatit svůj sortiment o světle zelený makeup. Doufám, že mi aspoň bude slušet. No jo, bez makeupu mi to nejde, fňuk.
A také jsem navštívila knihkupectví. Takové velké, pěkné, se spoustou uliček... dvakrát nás s mamkou zastavila nějaká lapačka duší do Knižního klubu. Dvakrát! Ironie, že? Nahlédla jsem do knihy Hledání Aljašky a myslím, že by se mi to četlo špatně. Už jen to slovo sexy na zadní straně obalu fakt není sexy.
Zato před pár dny jsem po dlouhé době opět zamířila do antikvariátu. To je tak stylové místo! Říká se, že absolventi společenskovědních oborů VŠ najdou uplatnění leda tak ve fast-foodu. Já bych to ráda jednou dotáhla aspoň do antikvariátu. V regálu s poezií bych byla schopná strávit hrabat se celý den... jo, jsem divná.
Další informace z mého života?
Tak například, učím se ruskou báseň, kde je slovo pičál, smutek. Ono se to dá číst i jako pječál, ale já už si zvykla. Únor mám nabitý všemožnými akcičkami typu klarinetová soutěž (hraju na basklarinet bez klavírního doprovodu, porota si možná řekne, že jsem divná, ale taky si může pomyslet cosi mylného o mé odvaze), konverzační soutěž v anglickém jazyce, školní výlet do Prahy,...
Pak také budu recitovat anglicky. Znáte autora, co se jmenoval Wystan Hugh Auden? Velice zajímavý člověk, například proto, že byl homosexuál, ale přesto se oženil s nějakou německou dívkou, aby ji zachránil a odvezl z nacistického Německa. To je dost úctyhodný čin.
A abych opět krátce konstatovala svou čtenářskou pokulhávající aktivitu; rozhodla jsem se znovu přečíst knihu Můj strýc Odysseus (autorem je Jiří Marek). Tenhle román doporučuji na potkání... takže pokud vás zajímá život na sklonku 19. století, první světová válka a pohřební řemeslo, určitě si to přečtěte. Můžete to aspoň zkusit... jako například já už dvakrát zkoušela přečíst Londonova Tuláka po hvězdách, ale pokaždé jsem ztroskotala v polovině příběhu. Hodně mě zaujala ta věznice a poslední stránku jsem si stejně přečetla, tak si počkám, až budu větší a rozumnější.
Toto je vše. Pár srdcervoucích obrázků a písnička na konec článku!
Iris :V
PS. Mám jarní prázdniny. Včera jsem viděla dvě dokonale roztomiloučká jehňátka. :3 Všechny životní trable se rozplynuly. Nevěděla jsem, že něco tak roztomilého existuje.
Sorry za překlepy.

Don't say goodbye like you're burying him
Cause the world is round and he might return


Jednou jsem nestlala... v Calelle.


Milevsko; tenhle záběr fotím každoročně

Moje akrylovo-temperové zátišíčko (v rámci té fotky vypadá lépe, než samotné), které je ze všech mých zátišíček nejméně obskurní

Prasečí lebka (pro kolegy nebiology, co si pletou kostru ryby se zajícem)


 


Anketa

Kdo s koho??

Kerem 40% (16)
Onur 20% (8)
Ovečka Shaun 40% (16)

Aktuální články

Reklama