Srpen 2015

Uá článek

24. srpna 2015 v 23:05 | Iris |  Tajné postřehy
Zítřek bude lepší. Zítra vstanu brzo a nebudu si třeba muset mýt vlasy, protože nezůstanu až do půl desáté nalepená na polštáři. Kdybych aspoň spala s nějakou náruživostí. Kdybych třeba mohla vnímat, že mě baví spát. Jenže stav, co následuje po probuzení, se blíží spíš nějaké mírné kocovině. Cosi otisknuté, téměř vylisované, na předloktí (na té nevinně vypadající, měkké, bílé vnitřní straně); rozplácnutý obličej s ospalkami až za ušima; světlo, které se sice den co den opožďuje, ale to samozřejmě nemůžu vidět. Nějak se nedokážu přijmout i s faktem, že nejsem ranní osoba. Pomoc.