Znám kdeco, jen sebe ne

4. prosince 2015 v 22:43 | Iяis |  Tajné postřehy
Něco podobnýho někde napsal Villon. Do nějaký svojí villonský balady.
Kdysi dávno jsem se rozhodla vyplnit si Too Much Information tag v angličtině. To byla ta doba, kdy jsem měla blog na blogspotu a psala jsem tam anglický hrůzy. Ten článek jsem jednou rozepsala a pak ho nechala ležet a nevracela se k němu... až teď mám najednou pocit, že bych měla zas něco publikovat, tak jsem si to rozkliknula. Samozřejmě to publikovat nebudu, jen jsem se chtěla podívat. A bože, co se mnou bylo, když jsem to psala?
Nojo, i na tenhle tag jednou dojde.
Dneska vám možná trochu vyspoileruju Esej o tragédii, nejsem si tím teda úplně jistá, ale je dost možný, že se tady o tom nějak rozepíšu, takže na to radši neklikejte, jestli jste to nečetli.

eyes, quote, and mind image



Poslední dobou se něco děje, ale nevím, co k tomu napsat a co si o tom myslet, protože teď, jak tady sedím, právě jsem dojedla nakládaný ryby v pepři (abyste si nemysleli kdovíjak nejsem éterická) a přemýšlím, kterou trapnou youtuberku zkouknout, no, tak prostě, teď se mi celý svět zdá jako maličkost. Jsem vládce svojí pohovky a zvenčí na mě doléhá jen pár nepříjemných záležitostí. Třeba to, že střídám spisovnej jazyk s nespisovným, a měla bych to sjednotit, ale čert to vem, stejně to píšu pro sebe. Že jsem nechala ve škole sešit na fyziku, i když jsem měla dneska dvě volný, behem nichž jsem se mohla tisíckrát přesvědčit o tom, že mám všechno (holt jsem místo toho dělala něco jinýho). Že teda fakt jako nevím, co s protokolem na laborku. Že netuším, jestli v pondělí máme laborky z chemie my, nebo ta druhá skupina. Vlastně ty poslední laborky byly tak dávno, že to už nikdo neví, a v poslední době nebyla chemie, takže jsme se nemohli ani zeptat. No dobře, mohli jsme v úterý, ale to to ještě bylo všem jedno. Že zítra mají přijít nějaký topenáři a já budu doma sama, takže se musím ráno dát do pořádku a čekat na topenáře, z kterých jsem trochu nervózní, protože se nerada bavím s úplně cizíma lidma. Že v pondělí mám věnec a musím tam být s hodinovým předstihem, protože se budeme fotit s kytkama nebo co, a fakt nevím, jak se tam dostanu, a autobusem jet v šatech nemůžu, a sama se tam do nich taky nezapnu, a nikdo mi pomoct nemůže, protože zapínání do šatů je v mém případě trošičku choulostivá věc, leda tak mamka, a to nevím, takže uvidíme.
Ale jinak si sedím na gauči a užívám si pátek večer a to, že jsem dneska strávila na zkoušce kvarteta asi jen půl hodiny a ani jsem jim to moc nekazila, protože jsme se nedostali k tý poslední části Žebrácký opery, kde mám vynechávat něják dobu a půl nebo co. Taky poslouchám písničky, který jsem už dlouho neslyšela. Sakra mám ty naložený ryby i na podlaze. A došly mi kapesníčky, protože jsem minulý týden u Zlatýho slavíka dostala rýmu.

Náhodou jsem narazila na nějaký instaprofil nějakýho týpka z letošního Superstaru a nostalgicky jsem zabublala po časech, kdy jsem úplně žrala tuto pěveckou záležitost. Už je to docela dávno, ale byla jsem zarytá totální největší fanynka soutěže Superstar. Někdy v roce 2011 to bylo, myslím. Teď už vůbec nevím, proč jsem to tak milovala. Ale dokonce jsem psala i fan fiction. Neveřejně, samozřejmě. Taky jsem jela na autogramiádu na střechu domu Harfa na Českomoravský, prostě obchoďák. Mám doma nějaký podpisy a v mobilu ještě furt hrozně moc fotek. Byla tam tlačenice a čekaly jsme tam asi dvě hodiny, abychom měly nějaký slušný místo. Teď nad tím docela kroutím hlavou, ale tenkrát se mi to děsně líbilo, takže proč ne. Akorát mi neleze do hlavy, proč jsem byla tak blbá, ale ok.
Škoda že v době, kdy jsem fandila Superstar, asi instagram ještě neexistoval. Jinak bych to asi hodně prožívala.

Dneska jsme se bavili o tom, že by bylo dobrý mít třídní zvířátko (protože v koši na papír byla moucha). Třeba myš nebo švábi nebo cvrčci, ale samozřejmě že to nemyslím vážně, i když člověk nikdy neví. Jen to sem chci zaznamenat pro případ, že bych někdy zas měla psychickou slabost z toho, jak mě všichni hejtujou, a to přijde, nebojte se, tak abych si mohla přečíst, o čem jsme se bavili v pátek 4. prosince po politologii.

Po asi dvou letech jsem byla u kadeřníka. Na tom točícím křesle nepříjemně blízko u zrcadla, ale ne zas tak blízko, abyste ze sebe viděli jen obličej, jsem si připadala totálně hrozná. Taky se ten kadeřník ke mně choval, jako kdyby mi bylo tak deset, takže jsem si tak i připadala. Je to totálně divný. Děti na chodbě mi říkají Dobrý den a uhýbají mi, a tady jsem najednou malá holka. Co jsem sakra zač?! Ach bože, tuhle otázku si pokládám tak často, že už to ani nezní jako hluboká filosofická úvaha, ale jako nějaký kecy. No ale, prostě mi to nějak ostříhal a mám teď krátký vlasy, ale mně už je to asi jedno, co mám na hlavě, hlavně když se sama sebe nelekám v zrcadle. Nemám ráda takový ty poznámky typu "Ty sis nechala ostříhat svoje krásný kudrnatý vlasy!" protože přece pořád mám "krásný kudrnatý" vlasy, akorát jsou krátký, a to přece nevadí. Lidi, moje vlasy jsou naprosto normální a navíc se mastí jak něco, takže čím jsou kratší, tím je jejich nositelka štastnější a účet za vodu a šampon menší, jasný?

Kam se poděla poezie ve mně? Nedávno jsem psala sonet o pizze a byla to hrozná blbost. Taky jsem napsala jednu obyčejnou báseň, ale nejsem si s ní jistá. Mám pocit, že pořád píšu o tom, jak se stmívá nebo jak svítá. A to jsem svou první sbírku chtěla pojmenovat Geny Thálie (s podtitulem Všichni je máme), aby si to lidi neuvědomovali a pak to najednou řekli nahlas a začali se červenat. Třeba. Nebo blbě smát.

Lidi, Esej o tragédii mě asi psychicky rozseká, až skončí. A skončí už hodně brzo. Nevím, proč jsem si zrovna teď řekla, že zveřejním tu úvahu o tmě, ale úplně mě to zasáhlo v souvislosti s tím, co se stalo v tý knize. Musím to dočíst. A měla bych číst X dalších věcí. Mám knížku o enneagramu!! Je boží. Ona se ke mně vlastně už jednou dostala. Měla jsem ji půjčenou jako paperback, pak jsem ji vrátila majiteli, pak mi byla půjčena tahle úplně samá v hardbacku a když jsem ji vrátila, prý že je moje. To bych si asi vážně už měla určit svůj typ. Čekám na nějakou radu, protože jsem docela ztracená. Ale ony si čtyřky prý nerady přiznávají, že jsou čtyřky, takže budu asi uknučená dramatická čtyřka, co ráda myslí na smrt a neví, co chce. (Ne že by ostatní typy měly podle týhle knížky míň záporných vlastností.)

Kdy jsem si posledně psala do deníčku? Možná něco o tom, jak je všechno naprd. Ale ono není, nakonec. Dárky neřeším a advent taky ne. Chtěla jsem vám dát jednu španělskou koledu, protože ty jsou docela dobrý, ale našla jsem jen nějakou verzi s uječeným dítětem a to by se vám asi nelíbilo, takže přicházíme o A la huella a huella. Pak si tady pouštím ještě jednu další, ale ta vůbec nezní jako koleda, ale jako něco, na co se marně pokoušíme tančit salsu nebo sambu nebo něco takovýho. Ale ¿Farolito adónde vas? Abrazarme con el mar je skvělá část textu. Všechno zní líp, když se to řekne španělsky, i nadávky a věci, co jsou jinak úplně obyčejný. Akorát když si nepřepnu zpátky českou klávesnici a pak místo háčků píšu čísla, není to zas tak skvělý. Nedávno jsem měla konzultaci s naší profesorkou a rozuměla jsem jí, s čímž se vám chci jenom tak pochlubit, protože to byl nečekaně dobrý pocit. (Ona je rodilá mluvčí.) Některým profesorům nerozumím ani když mluví česky. Jedna profesorka píše i vyslovuje špatně moje jméno, i přesto, že moje matka se stejným příjmením jako já je její kolegyně.

Já prostě nechápu, že lidem, když si všimnou, že má moje příjmení na začátku nějaký dvě souhlásky, který po sobě NEJDOU VYSLOVIT, nedojde, že se to asi NEBUDE VYSLOVOVAT TAK, JAK SE TO PÍŠE a že je to sakra cizí slovo a že by se mohli zeptat, jak sse to čte, zvlášť když to jdou číst třeba na interním večítku nebo tak nějak. To zanedlouho taky budeme mít nějakej vstup na koncertíku, tak doufám, že to budou uvádět nějaký chytráci.

Taneční. Poslední odstaveček dneska. No, už končí. Měli jsme poslední lekci před věnečkem, teď ve čtvrtek, a bylo to dobrý, až na to, že jsme tam měli nějakou soutěž, a ty instruktoři rozdávali čísla párům, který se jim líbily, a my jsme se jim nelíbili, ale když jsme pak koukali na ty páry, který postoupily, sebekriticky jsme museli uznat, že my jsme byli lepší. Asi jsme jen moc originální. Nebo si z toho moc děláme srandu a na to nikdo není zvědavej
Jednou jsem na sobě měla elektrizující šaty a zrovna jsem tančila waltz s Františkem. Hrozně jsem se tomu smála (Jé hele, mně elektrizuje sukně! Lol rofl yolo) a on moc ne. Ale šlo nám to. Ale kdysi jsem se v něm spletla. Ale kdybych to nezjistila teď, trápila bych se kvůli tomu ještě kdovíjak dlouho.
Mám šaty a kabelku, ale boty mám černý a nehodlám s tím nic dělat. Pozvala jsem na věneček R a prý že zkusí přijít, tak třeba z toho něco bude. Teď jsem ještě docela zvědavá, jak to v to pondělí vyřeším a co udělám s tou laborkou a tak, ale řekněme, že to není v mojí moci (nevěřím na osud! Osud prostě neexistuje, ani žádná vyšší moc, je to všechno jen taková pofidérní omluva všech lidských chyb. Pojďme mluvit třeba o existencialismu nebo tak nějak, ale teď ne, teď jdu spát, nebo spíš budu hrozně dlouho projíždět archív a pak si budu nastavovat budík a bude to boží ráno).

Jo a taky jsem dostala zprávu o studiu a pak jsme si šli sednout do psa a utratila jsem tam jen stovku a všechno bylo ok.

Iris:V
Jsem tady dneska nenapsala nic moc
to proto že jsem taková divná a nevím co tak obecně dělat
jak budou věci pokračovat a tak


 


Anketa

Slovní spojení 'PŘEDE MNOU'. Slovo 'přede' je

sloveso 66.1% (39)
předložka 33.9% (20)

Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 5. prosince 2015 v 12:15 | Reagovat

Takže..
Vůbec jsem si neuvědomila tu souvislost Eseje o tragédii a tmě. Ale vím přesně, o co jde a snad i tuším, že tě to zasáhlo. Ale jsem vlastně ráda, zase máme společnou knížku k diskuzím! :-) :D
Zajímalo by mě, kdo je R... :-) A doufám, že to nějak vymyslíš s těmi šaty. Nemůžeš se do nich převléknout někde v šatně/na záchodech/tak něco? Ale to nebudeme asi řešit tady. :-D
Poezie ve mně taky nějak odumírá. Nevím, mám chuť psát, ale většinou mi to nejde. Není to ono, nevystihuje to moje pocity. A to je nejhorší.

Já jsem u kadeřníka docela ráda, připadám si.. spíš jako dospělá, protože tam jsem sama, povídám si s kadeřnicí a nechávám si dělat účesy/barvit se. :D Já vím, zní to asi divně. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama